Zlatá labuť: Jaké osudy by asi čekaly Macha, Valerii, Kristýnu, Alenu, Ditu nebo Toni, kdyby seriál pokračoval

Mnohem více morální síly a odvahy předvedli lidé, kteří z bitevního pole neutekli. Václav Mach byl za všech okolností loajální zaměstnavateli a ani osud zaměstnanců mu nebyl lhostejný. Přestože si Václav plánoval s Valerií útulný domek, nejspíš si na tuto idylku počkali. Václav zůstal v obchodě i po změně poměrů, protože jednoduše doufal, že bude potřebný. Valerii nic nechybělo. Nepletla se do politiky, byla disciplinovaná, a navíc její dcera měla německé občanství. Docela v poklidu mohli přežít nebezpečné roky.

Po válce by si mohli splnit svůj sen. Pohraničí hledalo lidi, co by si vytvořili nový domov. Valerie a Václav by tak mohli mít svůj domek, ovce a vidinu toho, že jednou bude v pohraničí klid. Oni tam neměli žádné „resty z války“, a proto by mohli do nového života zapadnout.

Jiný osud mohl potkat Kristýnu, která měla německé občanství. Po válce to pro německé občany u nás nebylo moc příznivé a křivda byla oplácená další křivdou.

Alena a Jakub by mohli žít poklidný život, pokud by se jejich okolí nedozvědělo, že dítě, které vychovávají, je synem nebo dcerou Grubera. Alena by asi dokázala zapomenout na své dobrodružství s Irenou a udělala by vše proto, aby udržela rodinu v bezpečí. Irena s největší pravděpodobností zmizela z města a Jakub se uklidnil a stal se z něj dobrý otec. Těžká doba dokázala dvojici stmelit a někdy právě takové dvojice umí překonat ty největší překážky. Jakub by se klidně po Vágnerovi mohl stát vedoucím kavárny a v poklidu válku přežít, stejně jako Alena v domácnosti. Morální oporou by jí mohla být bývalá domácí, která po odchodu Martina a Pulkrába zůstala sama.

Dita byla silná holka, jen nedostala moc příležitostí to ukázat. Válku by přežila ve zdraví a s nostalgickou vzpomínkou na Lukáše Maška. Možná by našla způsob, jak rozjet podnikání i bez sponzora. Dokázala udělat slunečný den i v době, kdy pršelo, a možná právě to by lidé ocenili. V obchodě byla zdatná, a právě její nekomplikovaná povaha byla možná velmi ceněnou devizou.

Toni byla vzdělaná a jak předvedla, i chameleon by jí mohl závidět, jak dobře se uměla přizpůsobit okolí. Toni by mohla válku poklidně přežít ve vedení obchodu, když nezůstal nikdo z rodiny Kučerových, kdo by o to stál. Toni by asi neměla problém přizpůsobit se době a požadavkům říše. Po osvobození by to už bylo horší. Ale třeba by se do té doby stihla dobře vdát a v pravý čas si najít bezpečné místo k životu.