Kvíz: Život herecké legendy minulého století Jindřicha Plachty

Přál si pro svého syna seriózní povolání, jehož základem bude maturitní zkouška. A tak musel Jindřich absolvovat školu, kterou mu otec vybral. Jeho představa o následném povolání byla poněkud děsivá. Sám Plachta se o něm později vyjadřoval, nikoliv snad s despektem, ale spíše tak, že u něj se pochopení pro dané povolání nenachází, že dříve by se „našlo u krávy nadání ke hře na citeru" než u Plachty talent pro vybranou celoživotní dráhu. Když už tedy musel studovat školu, o kterou vůbec nestál, alespoň tajně při studiu pracoval v plzeňském divadle jako statista.

Celá rodina Jindřicha Plachty byla za druhé světové války zapojena do ilegální odbojové činnosti. Pomáhala například ukrývat odbojáře, člena ilegálního ÚV KSČ Jana Ziku. Plachta byl ortodoxním komunistou, ale spíš proto, že svým založením byl idealista. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok, a to na podporu nově vznikající Národní fronty. Po druhé světové válce chodil do kladenských dolů na brigády, aby tak pomáhal budovat socialismus. A to i přesto, že nebyl příliš zdráv. Možná právě tato práce přivodila jeho předčasné úmrtí (pravděpodobně na rakovinu jater). Herec odpočívá na Olšanských hřbitovech v Praze.

Plachta byl dvakrát ženatý, poprvé s Marií Puchernovou, s níž měl dvě děti: dceru Alenu a syna Zdeňka, což byl náš pozdější historik. Druhou manželkou byla Anna Hůlková.

Jindřich Plachta byl hercem všeobecně velmi oblíbeným a jeho filmy dodnes sledují s potěšením nejen starší generace, ale i mladší diváci. 

Pojďte si tedy vyzkoušet, jak moc Jindřich Plachtu znáte!

A co o Plachtovi řekli jeho kolegové?

František Filipovský:

Měl zvláštní dar: dovedl se i v nesympatické postavě přiblížit svým herectvím divákovi, aniž ubral postavě její záporné rysy. Takový byl jeho Hippodromos v Oslu a stínu, takový byl jeho notář Vittorio Bartolus v Nebi na zemi. Měl jsem ho rád. Kdo znal Jindřicha Plachtu, nemohl jinak. Byl prototypem vlídnosti a v jeho plaché prostotě byla i jeho velikost.

František Kovářík:

Jindřich Plachta byl vzácný člověk. Upřímnost a skutečný zájem o člověka z něj přímo vyzařovaly. Proto byl tak populární. Samozřejmě také proto, že v mnoha filmech hrál vesměs sympatické role. Chodil hodně mezi lidi, vyhledával je, zajímal se o ně. Opravdu upřímně. To se pozná! Svou bezprostředností snadno lidi získával.