Vladimír Dvořák si do Televarieté dokázal prosadit i Bohdalovou, která byla zrovna v nemilosti

Zábavný pořad stál na ústředních postavách – Vladimíru Dvořákovi a Jiřině Bohdalové. Tuto dvojici národ miloval. Když bylo večer v televizi Televarieté, k obrazovkám usedalo několik milionů diváků. Když Televarieté vznikalo, nikdo ani vzdáleně netušil, jak velký úspěch bude mít. A za ním byl hlavně Vladimír Dvořák (1925 až 1999), který se inspiroval na dovolené ve Francii.

Viděl pořad, kde byla sestava tanečníků, zpěváků, kouzelníků a artistů a druhá polovina pořadu se soustředila na konkrétního umělce. To se mu líbilo a pomalu se rodil nápad, jak podobnou zábavu upravit pro vkus československého diváka. První scénář měl hned hotový a vydal se s ním rovnou do Československé televize. Byl přesvědčený o tom, že jde o tak zajímavý projekt, že si z něj všichni sednou na zadek.

Nebylo to však tak jednoduché a trvalo mu sedm let, než dokázal nápad přivést na obrazovky. Když se stal šéfem Hlavní redakce zábavných pořadů, konečně měl možnost si svůj sen splnit. Z TV Varieté se stalo Televarieté. Zbývalo najít vhodné místo pro natáčení.

Jako nejlepší prostor se jevilo divadlo v Mělníku, kde vznikl první díl pořadu. O hudební doprovod se postaral zkušený orchestr Karla Vlacha. Nakonec se natáčení přesunulo do Kutné Hory a za chodu se dělaly další změny. Místo cedulek k ohlašování nového vystoupení se ke slovu dostaly televizní hlasatelky. Jenže nebylo moc vhodných interpretů a po čase pořad ztrácel popularitu. Navíc se do vysílání dostal východoněmecký estrádní pořad Ein Kessel Buntes, na kterém Němci opravdu nešetřili a vedle zářícího zahraničního pořadu vypadalo Televarieté jako chudý příbuzný.

Po pěti letech tak pořad měl skončit. Dvořák se však nevzdával a chtěl pořad zachránit. Napadlo ho, že by mohl lesk a třpytivé scény částečně nahradit humornými scénkami. Bylo mu doporučeno, aby se této části pořadu ujal osobně a našel si k sobě vhodnou partnerku.

Dvořák nemusel dlouho přemýšlet. S Jiřinou Bohdalovou už spolupracoval. Sám byl překvapený, že jeho návrh byl schválený. Bohdalová byla v té době na černé listině kvůli roli ve filmu Ucho a moc velkých pracovních příležitostí nedostávala. Za novou příležitost byla vděčná.

Natáčení se přesunulo do hudebního divadla Karlín. Moderátorská dvojice přivítala publikum a začala chrlit vtipné dialogy. Vystoupení umělců se střídalo s komediálními scénkami v podání Dvořáka a Bohdalové. Scénky psal Dvořák a s důrazem na každý detail je potom se svou moderátorskou partnerkou piloval k dokonalosti. Scénky potom vypadaly jako dokonalá improvizace a diváci se královsky bavili.

S popularitou pořadu dokázal Dvořák sehnat i vystoupení umělců ze západního Německa, z Itálie, Francie a dalších zemí. Mohl si také občas dovolit do svých scének zakomponovat odvážné narážky na režim. To přispívalo k popularitě pořadu. V roce 1982 dokonce pořad dostal možnost natočit speciál pro silvestrovský večer.

Televarieté přežilo i změnu režimu a poslední díl byl natočen v roce 1998. To už byl Vladimír Dvořák hodně nemocný a musel náročnou práci ukončit. I tak vzniklo 74 epizod.