Zítra v Ulici: V úterý se hroutí vztahy. Chladné pohledy, odtažitost a krutá rána do srdce

Lukáš se pohybuje na hodně tenkém ledě

Doživotní dialýza nebo transplantace? To jsou současné neslavné vyhlídky Lukáše Choda (Jiří Maryško) do budoucnosti. Faktem je, že kdyby se býval léčil dřív a pořádně, místo aby jen sbíral desetikoruny do sklenice, mohlo být dnes všechno jinak, ale bohužel. Paličatost a mužská ješitnost ho přiměly hrát si na hrdinu a zlehčovat své zdravotní problémy. Teď se utápí v depresivních myšlenkách a hýří pesimismem.

Ani Rosťa (Jiří Černý) ho nedokáže moc povzbudit, když jej navštíví v nemocnici. Alespoň mu přinese knihu, vyndá baterky z televizního ovladače a postará se, aby ani televizor sám nefungoval, takže si ho pacient na Lukášově pokoji nebude moct v noci pouštět a on se konečně v klidu vyspí. To je asi tak jediná pozitivní věc. Když se totiž Rosťa zeptá na Helenu (Alžběta Malá), Lukášova nálada klesne zase o bod níž.

Nechce, aby za ním chodila, ale ona má svou hlavu a stejně jej navštěvuje. V úterý to udělá zrovna tak, protože prostě nechce a nedokáže předstírat, že nemá kluka, zatímco on je pryč. Kluka obklopeného hadičkami, který čůrá do pytlíčku, brblá mrzutý Chod. K Heleně se chová odtažitě a chladně. Přitom kdyby to bylo naopak a ona ležela v té posteli, taky by ji přece chtěl navštěvovat a podporovat, ne? To je něco jiného, odsekne on a tím debata hasne. Vlastně ještě stihne Heleně dost vážně zalhat.

V podstatě jí slíbí, že už ho brzy pustí domů. O závažných komplikacích s ledvinami se jí nezmíní.

Lumír řekne Kateřině, aby už domů nechodila

Kateřina (Martina Randová) se omluví Lumírovi (Václav Svoboda), který jí v úterý přinese pitevní zprávu a potvrzení o tom, jak zemřela Světlana (Tereza Bebarová). Kateřina si uvědomuje, že svou předchozí manželku velmi miloval a pořád ji má rád. Ví, že by ji rozhodně nezabil. Přesto mu v ostatních věcech pořád nedovede věřit a to už Lumíra značně vyčerpává.

Pan Nykl netuší, co má ještě udělat. Bude si teď muset na všechno shánět ověřená potvrzení a razítka? Znají se s Kateřinou pět let, z toho čtyři roky spolu žijí a on jí přece za celou tu dobu nedal žádnou záminku k tomu, aby ho takhle podezírala. „Nedal,“ uzná ona, ale vzápětí dodá: „až doteď“.

Pro Lumíra je nejhorší, že vždycky když se večer vrátí z práce, Kateřinu doma buď vůbec nenajde, anebo se s ní jen mine ve dveřích, protože ona vezme nohy na ramena, sotva se on objeví. Každý den si říká, že se to třeba konečně zlomí a ona zůstane, ale každý den o tuto malou, zoufalou naději zase přijde. Už na to nemá sílu, takže Kateřině řekne, aby raději nechodila domů vůbec. Ani za Lexíkem? Toho si může brát ven, mají se rádi, to je jasné. Ale pokud Kateřina hodlá stále odstrkovat Lumíra, tak on ji raději vůbec neuvidí.