Příběh: Ulice si dává za cíl vnášet do děje témata, která nejsou vždy příjemná, ale patří k životu

Scenáristé si ohledně Lukáše nechali poradit

Ulice si dává za cíl vnášet do děje témata, která nejsou vždy příjemná, ale patří k životu a mělo by se o nich mluvit. Leckdy jsou plná předsudků a neznámého, takže je třeba na ně poukázat, osvětlit je a nabídnout řešení problémů. Proto jsme v nekonečném seriálu měli možnost vidět panické ataky, sebepoškozování, smrtelné nemoci, závislosti, šikanu, náhradní mateřství nebo nejnověji téma mizogynie.

Součástí aktuálních dějových linek je příběh vozíčkáře Lukáše Choda (Jiří Maryško), jenž pracuje v chráněné dílně. Ulice se snaží každé téma uchopit citlivě a profesionálně, často jednotlivé záležitosti konzultuje s odborníky. V případě Lukáše se obrátila na Radka Musílka, učitele Jedličkova ústavu, jenž v reportáži TV Nova vyjádřil názor, že je velice dobře, když se o tomto tématu mluví. Vozíčkáři jsou lidé jako každý jiný, mají stejné sny i smutky, akorát možná vyžadují v určitých oblastech více podpory.

Já jsem byl osloven tvůrci Ulice s dotazem, jestli bych jim mohl posloužit trochu jako konzultant k postavě muže na vozíku, který se v tom ději objeví. Oni měli nějaké dotazy, ale já jsem poměrně zběhlý v tom, co tak lidi může zajímat, tak jsem jim dost popsal, jaký je život na vozíku. Nejdřív jsem si potřeboval udělat představu o tom, jaká ta postava bude, a dozvěděl jsem se, že to je vlastně člověk s dost podobným handicapem, jako mám já… Stalo se mi to tak, že při komplikovaném porodu mi lékař natrhl míchu, to znamená, že já ty nohy cítím na dotek, ale nemůžu s nimi vůbec hýbat.

Ještě se v Česku máme kam posouvat

Ani v dnešní moderní době není pro vozíčkáře snadné se po Česku pohybovat. Všechno záleží na přístupu lidí, kteří by si měli uvědomit, jak náročné určité věci jsou, pro zdravého člověka přitom zcela běžné.

Stále není všechno dokonalé, jsou místa, kam se dostáváte obtížně. Zejména si myslím, že to je otázka spíš menších měst, anebo když je to historické místo, tak samozřejmě čeští památkáři jsou v tomhle poměrně konzervativní, takže zpřístupňování historických památek pomocí nějakých výtahů, to moc nehrozí. Já jsem třeba ve Skotsku v Glasgow zažil, že v gotické katedrále byla plošina, nikdo tam s tím neměl problém.

Lukáš v Ulici zažil nepříjemnou chvíli, když nestihl dojet na toaletu a počůral se během rande v parku. Může být takový problém pro vozíčkáře běžný?

Může se to stát samozřejmě a ten člověk to nese velmi špatně. To už si připadáte opravdu nedůstojně, když tohle musíte řešit. I když jste jako v pohodě s tím, že jste na vozíku, tak zase ať si to divák představí… S některými diagnózami se pojí to, že potřebujete jít rychle na záchod. Někteří lidé třeba ani pořádně nevědí, že se jim chce. Někdo to ví a potřebuje jít okamžitě, dost lidí si kvůli tomu i ničí zdraví tím, že málo pije.