„Bylo běžné, aby herec okomentoval mladé herečce zadek,“ říká Berenika Kohoutová z Ulice

Jako muž by se probudit nechtěla. Baví ji být ženou

Moderátor Martin Veselovský během rozhovoru zaskočil Bereniku Kohoutovou vtipnou otázkou: „Co by byla první věc, kterou byste udělala, kdybyste se ráno probudila a zjistila, že jste muž?“ No, asi by trošku zkontrolovala své tělo a prozkoumala, co dělá. Je to ale jistě představa, která ji spíše děsí. Koneckonců je ráda ženou.

V rozhovorech a na sociálních sítích se moc nerozpakuje říkat, co si myslí o mužích a jejich roli. V jaké míře jí to vracejí? „Zatím moc ne,“ usměje se. Ale to se může změnit. Berenika Kohoutová teď hodně přemýšlí o své hudební tvorbě. Přála by si, aby byla ještě upřímnější a šla více na dřeň, co se týká jejího ženství. Určitě si tam vezme na paškál i mužství a fakt, že utlačování žen tady opravdu bylo a různé sexuální skandály se skutečně děly.

Muži by měli pochopit, co už je za hranou

Ženy tyhle nepříjemné situace, jako je body shaming (tj. hanobení či zesměšňování někoho, kdo podle názoru kritika nevypadá optimálně), vážně zažívají. Studentky na vysokých školách zažívají obtěžování ze strany profesorů a je pro ně těžké to přiznat. Ví se o tom, ale pořád je to pro ženy náročné. Tohle téma se podle Bereniky Kohoutové musí ještě hodně probrat.

Má ona sama osobní zkušenost s body shamingem? Dává jí někdo sežrat, že je funkčně nad ní? V osmnácti přišla do divadla, kde to prý bylo v tomto směru jasně rozdané. Každý kolemjdoucí herec na jevišti okomentoval mladé herečce zadek a bylo to úplně normální. Jí to tehdy také přišlo normální. Samozřejmě to nedělají všichni, ale v téhle sféře je to běžné.

Věci byly nastavené způsobem: ‚Přijmi to, takhle to prostě je.‘ Bylo by fajn, kdyby muži pochopili, že to není v pořádku, a ne aby se ženy musely vymezovat.

Na povrchu drsná, uvnitř zraněná – to byla Markéta z Ulice

Markéta Havránková, kterou si Berenika Kohoutová zahrála v seriálu Ulice, budila dojem divoké a nevypočitatelné holky. Pod hrubým povrchem se ale skrývalo zranitelné a opuštěné děvče, jehož důvěru lze snadno ztratit a jen těžce získat.

Život se s Markétou moc nemazlil. Přišla na svět, když bylo jejímu tátovi Martinovi devatenáct a mámě Janě osmnáct. Brali se pod nátlakem Martinových rodičů a jejich manželství provázely od počátku problémy. Martin ho chtěl kvůli dceři udržet alespoň formálně, soužití se ženou pro něj však představovalo utrpení, jelikož byl gay. Vše se zhoršilo, když se zamiloval do svého kolegy.

Manželka to těžce nesla, začala pít a o dceru se nezvládala starat. Soud Markétu svěřil otci, ale dívka byla dost velká na to, aby se ohradila. Raději šla do dětského domova. Nechtěla s tátou nic mít, zvlášť poté, co máma zemřela na následky alkoholismu. Když si k sobě s otcem začali posléze hledat cestu, zahynul při autonehodě. Jeho partner Jiří to kladl za vinu právě Markétě. Časem si uvědomil, že dívka nikdy neměla normálně fungující rodinu, a s kamarádkou Simonou se jí pokusil pomoct. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché.