Tvář drsňáka, srdce plné bolesti. Nejuznávanější český herec prožil život, který by zlomil většinu lidí

Tvrdý muž, kterého diváci nikdy úplně nepoznali

Stačil jediný pohled a bylo jasné, kdo velí. Alois Švehlík patřil k hercům, kteří nepotřebovali dlouhé monology ani velká gesta. Přimhouřené oči, hluboký hlas a přirozená autorita z něj udělaly ideálního představitele policistů, vojáků, lékařů i nekompromisních otců. Stejný respekt budil také za mikrofonem. Jeho hlasem k českým divákům promlouvali Jack Nicholson, Anthony Hopkins, Robert De Niro, Charles Bronson nebo Burt Lancaster.

Lidé si často mysleli, že stejně tvrdý musí být i v soukromí. Pravda však byla úplně jiná. Jen málokdo tušil, že muž, který působil jako ztělesnění síly, si celý život nesl hluboké šrámy z dětství. A osud mu později připravil ještě mnohem těžší zkoušku.

Na úspěch čekal desítky let

Přestože patřil mezi nejuznávanější české herce, jeho cesta na vrchol byla neobvykle dlouhá. Na rozdíl od mnoha kolegů nevystudoval DAMU. Po maturitě na strojní průmyslovce nastoupil do zaměstnání a teprve potom se rozhodl splnit si sen.

Začínal jako elév v oblastních divadlech v Klatovech, Mostě, Olomouci a Liberci. Roky piloval řemeslo mimo záři reflektorů a dlouho se zdálo, že filmové kamery o něj nemají zájem. Až po příchodu do Prahy se pomalu začal prosazovat i před objektivy kamer.

Největší uznání však paradoxně přišlo až ve věku, kdy řada herců přemýšlí o odchodu do důchodu. Diváci si ho zamilovali v seriálu Cesty domů, kde ztvárnil uznávaného kardiochirurga Rudolfa Bernáta. Tehdy už měl za sebou desítky let poctivé práce, stovky divadelních představení i mimořádnou dabingovou kariéru.

Doma ho nečekalo bezpečí, ale strach

Jenže zatímco profesní úspěch přišel později, životní lekce dostával už jako malý chlapec. Narodil se 30. července 1939 v Pardubicích do obchodnické rodiny. Navenek rodina působila spořádaně, za zavřenými dveřmi ale panoval strach. Otec byl prudký cholerik a oba syny trestal s krutostí, na kterou Alois Švehlík nikdy nezapomněl.

Po letech vzpomínal, že se bál přijít domů i s mokrými kalhotami po sáňkování. Facky byly na denním pořádku a občas měl pocit, že mu jde o život. Není proto divu, že nakonec spolu se starším bratrem z domova raději odešli. Dětství ho bohužel poznamenalo na celý život a sám v roli otce nedokázal projevovat emoce.

Nemoc zasáhla tam, kde to bolelo nejvíc

V rodině Švehlíkových se objevilo zhoubné onemocnění štítné žlázy už dříve. Herec přišel o staršího bratra Jaroslava, který zemřel velmi mladý. Později stejná nemoc zaútočila i na Aloise. Poprvé lékaři nádor odstranili v roce 2006 a zdálo se, že je vyhráno. Jenže po sedmi letech se rakovina vrátila. Tentokrát už nešlo jen o život. Herec po náročné operaci téměř přišel o hlas, tedy o nástroj, na kterém postavil velkou část kariéry.

Právě jeho nezaměnitelný hluboký hlas patřil k nejznámějším v českém dabingu. Když po operaci téměř nemohl mluvit, byla to pro něj obrovská psychická rána. Později přiznal, že nejtěžší nebylo ani to, že nemohl hrát. Nejhorší bylo obyčejně komunikovat s nejbližšími.

Scenáristé mu pomohli zachránit kariéru

V době, kdy bojoval s nemocí podruhé, natáčel seriál Cesty domů. Tvůrci se rozhodli jeho zdravotní stav respektovat a postavu doktora Bernáta dočasně poslali pracovně do Anglie. Švehlík tak dostal čas na léčbu i rehabilitaci hlasivek.

Vyplatilo se. Přestože už svůj hlas nikdy nemohl zatěžovat jako dřív, dokázal se vrátit na divadelní prkna i před filmovou kameru. Role si jen vybíral mnohem pečlivěji.

Ještě v roce 2019 zazářil jako profesor Rypar ve filmu Na střeše, za nějž získal nominaci na Českého lva. O dva roky později převzal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství a v roce 2024 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.

Zůstal skromný až do posledních dnů

Přestože během života ztvárnil stovky divadelních, filmových i televizních postav a jeho hlas znají celé generace diváků, nikdy nepůsobil jako člověk, kterého by úspěch změnil.

Poslední filmovou roli vytvořil ve snímku Muž, který stál v cestě. S Národním divadlem se rozloučil v roce 2023 a o několik měsíců později převzal jedno z nejvyšších profesních ocenění.

Když 2. dubna 2025 krátce po půlnoci ve věku pětaosmdesáti let zemřel, česká kultura přišla nejen o mimořádného herce a dabéra, ale také o člověka, který dokázal navzdory těžkému dětství, dlouhé cestě za uznáním i opakovanému boji se zákeřnou nemocí zůstat pokorný. Jeho přimhouřené oči budily respekt, ale za nimi se celý život skrýval citlivý muž, který se nikdy nepřestal prát s osudem.

Alois Švehlík má pokračovatele tradice, kterou založil. Jeho syn David má stejně silné charisma a i dvacetiletá vnučka Sofie Anna Švehlíková, kterou má David Švehlík s Jitkou Schneiderovou, o sobě dává vědět.