Ulice: Vilma je zpět a s plnou parádou. Kateřině udělá obrovskou ostudu

Vilma prožila v Ulici vše, co se prožít dá

Jaroslava Obermaierová se po dlouhé době vrací do Ulice. Už jsme snad ani nevěřili, že k tomu skutečně dojde, ale je to tak. Babička Vilma přijíždí dokonce během Velikonoc a rovnou Kateřině (Martina Randová) ztropí pořádnou scénu v hospodě, kde z tašky vytáhne její hanbaté prádélko. Domnívá se zřejmě, že Kateřina podvádí jejího syna Lumíra (Václav Svoboda), a rozhodne se bránit jeho čest.

Takovou ženskou samozřejmě nenapadne nic jiného než neplecha. Přes všechna příkoří, která jí syn způsobil, taky nebyl vždycky svatý, tak ona hájí svým tělem syna. Je to spíš o tom vztahu, že nechce, aby někdo ublížil synáčkovi. To se hodí k tomu věku, staří lidé leccos popletou a zapomenou, co kde řekli.

Herečka například také zapomněla, že její postava – spjatá s Ulicí neuvěřitelných dvacet let – se už nejmenuje Vilma Nyklová, nýbrž Burdová. Vyjádřila se k tomu v nové epizodě zákulisního pořadu Backstage Ulice, jehož byla hostem. Rovněž zde popsala některé zajímavé prožitky z natáčení.

Já jsem se to dozvěděla před třemi minutami, že jsem Burdová. Lidi na ulici nebo v krámě mi říkají, hele, Nyklová, já jsem si na to nějak zvykla. Jsem vdaná už asi dva roky a mě nenapadlo, že mám jeho jméno, ale dneska se dělají ty jména, že bych třeba mohla být Nykl Burda. Vilma prožila v Ulici vše, svatby, pohřby, to jsou takové strašně pěkné scénky, nějaké ty Vánoce. Jednou jsme měli takovou zajímavou věc, myslím, že na silvestra, to jsme tady byli asi dvě noci a všichni jsme zpívali různé hity, všichni byli přestrojení do neuvěřitelných kostýmů. Byly to takové zajímavé zážitky, jinak to tak teklo jako každá práce, sem tam nějaký zážitek. Já jsem ke své škodě zjistila, že si vůbec nic nepamatuji.

Přespávačka v šatně nekonečného seriálu

Ať už Vilma Nyklová nebo Burdová, tato postava je v seriálu legendou. Byla jeho součástí od samého začátku v roce 2005, kdy rodina Nyklových vlastnila večerku v těsné blízkosti Království hraček, po jehož prostorách prahla. Tedy s výjimkou starého pana Nykla, jehož tenkrát ztělesňoval Bronislav Poloczek. Ač je Vilma jistě výraznou rolí a dnes paní Obermaierové ani jinak neřekneme, měla tenkrát pochopitelně i jiné pracovní závazky.

Člověk nežil jenom Ulicí, že jo, tenkrát jsem ještě hodně hrála, jezdila na zájezdy, to byl většinou takový nástup, skoro zákonité, ne že by to někdo dělal schválně, ale když jsem měla zájezd na Moravu a přijela domů na Žižkov třeba v jednu nebo ve dvě, tak jsem měla nástup ve čtvrt na sedm. Asi dvakrát jsem poprosila, abych mohla přespat tady v šatně. Vyklopili mě tady o půlnoci, já jsem si lehla do šatny a ráno už jsem byla v práci.