Oblíbený Fantomas se ve filmu objevil už v roce 1913

Nebyl to však první Fantomas, který se na základě knih Marcela Allaina a Pierra Souvestrea zhmotnil ve filmu. Poprvé se král zločinců Fantomas objevil ve filmech Louise Feuillada, a to hned pětkrát. Trochu šestákové a kýčovité romány z roku 1911 se tak zhmotnily poprvé v roce 1913. Dnes si je můžete najít zdarma na internetovém úložišti, ale český dabing nečekejte.

Zatímco v novější verzi je Fantomas stylizován do role šarmantního sympatického padoucha, tak tady je nekompromisním vrahem a bezcharakterním zločincem, který se hned v úvodním filmu z této série vyhne gilotině. Místo něj málem s odseknutou hlavou skončí nevinný Juve, kterého v novější verzi tak humorně ztvárnil Funès. V tomto zpracování je však Juve velice schopný a seriozní vyšetřovatel.

Žánrově jsou oba způsoby zpracování jednoho příběhu tak odlišné, že je ani nelze srovnávat. Rozhodně ale Fantomas, který vznikl před více než sto lety, dokáže překvapit dějem i technickým zpracováním.

Kritici označili sérii filmů jako pobuřující a ambiciózní. Přestože filmy vyšly z brakové literatury, staly se standardem špionážní tvorby v Evropě před první světovou válkou.

René Navarre hraje pařížského zločince, mistra převleků, plíživého zabijáka v černém. V průběhu pěti celovečerních filmů (které dohromady tvoří pětapůlhodinový epos) je Fantomas spolu se svými komplici a milenkami pronásledován stejně vynalézavým inspektorem Juvem (Edmund Bréon) a jeho přítelem, novinářem Jerômem Fandorem (Georges Melchior).

Fantomas z roku 1964

V novějším a nejoblíbenějším filmovém zpracování se diváci dočkali tří filmů, ve kterých se objevil slavný Jean Marais a Louis de Funès, který byl v těch letech právě na cestě na herecký vrchol, a to hlavně díky filmům o četnících.

Svým akčním komediálním formátem se filmy Andrého Hunebella blíží spíše parodii než věrnému zpracování románů o Fantomasovi.

Novější Fantomas má s tím prvním společné jen to, že obě série filmů byly určeny pro masové promítání. Zatímco Feuilladeho filmy jsou mrazivým dílem, které věrně přináší hrozbu padoucha Fantomase, verze Hunebella nabídla klasické akční komedie.

Herecké obsazení z roku 1964 bylo hodně zajímavé a Jean Marais si zde zahrál dvojroli. Jako Fantomas byl hodně přesvědčivý, v roli novináře Fandora se už tak moc divákům nelíbil. Kritizovali hlavně to, že byl na akčního hrdinu už moc starý.

Navzdory tomu, že Jean Marais měl dvě hlavní role, filmům dominoval Louis de Funès v roli Juvea, Fantomasova smrtelného nepřítele. Právě tato role pomohla herci upevnit si svou pozici oblíbeného komika, ze kterého se stal nejpopulárnější herec ve Francii.

Traduje se, že vztah mezi dvěma herci nebyl dobrý a Marais nesnášel popularitu svého hereckého kolegy. Během natáčení o něm mluvil velice nelichotivě a urážel ho za jeho postavu. Oba byli naštěstí tak dobří profesionálové, že se to na kvalitě filmů nijak nepodepsalo.

Od začátku bylo jasné, že je styl filmu hodně ovlivněný bondovkami, které byly v té době ve Francii hodně populární. Ve filmech se tak objevily technické vychytávky, nekonečné honičky a nechyběla ani krásná mladá žena.

Trochu kýčovitý první film tvůrce zklamal, protože do kina si na něj vyšlo ve Francii jen dva miliony diváků. Bylo to však dost na to, aby natáčení pokračování dostalo zelenou.

Fantomase z roku 1964 si připomeneme v jarním vysílání ČT.