Tento herec dojímal celý národ, osud byl ale k němu krutý: Tragický konec dětského herce, na kterého nikdy nezapomeneme

Za vším byla náhoda

Nebýt šťastné shody náhod, nejspíš by si sedmiletý Tomáš k herectví ani nepřivoněl a náš filmový svět by byl o hodně ochuzen. Oldřich Lipský na poslední chvíli sháněl náhradu za dítě, které mělo maličkou roli ve filmu Marečku, podejte mi pero! (1976). Domluvený kluk před natáčením onemocněl a u filmování je čas vždy důležitý.

Jeden z barrandovských rekvizitářů, který na filmu pracoval, se zmínil, že má v požadovaném věku synovce. Nešlo o žádnou komplikovanou scénu, a tak Lipský hned reagoval a kluka pozval na natáčení. Tak jsme viděli čiperného a roztomilého klučinu, který cumlal hašlerku, jak přinesl do třídy, kde vyučoval profesor chemie (František Filipovský), vzkaz na papírku. Komičnost scény spočívala v droboučké postavě chlapce, kterého chemikář za katedrou ani neviděl, a také ve vzkazu, který byl ulepený od bonbónu, stejně jako ruce prvňáčka.

A zrodila se hvězda...

Kdo by si tenkrát pomyslel, že tak vypadá nejoblíbenější dětská hvězda, která se u nás zrodila. A byla u toho hlavně Marie Poledňáková, která mu dala šanci, kterou dokázal využít na sto procent. Nejspíš za to mohla jeho zvídavost. Nestyděl se a spíš než samotným hraním byl okouzlený světem filmu. Zajímal se o všechno. O triky, o kameru, jak je vše složité a jednotlivé věci do sebe musí zapadat, aby se dílo povedlo. A jen tak mimochodem si nechal od režisérky říct, co má říct před kamerou, jak se tvářit a co dělat.

Na konkurz na Vaška do filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) přišlo 140 dětí.

Tomáš byl nejmenší, moc nemluvil, nebyl nijak výrazný. Když byl na odchodu, udělal takové zvláštní gesto na pozdrav a v tu chvíli byl nepřekonatelný,

vzpomínala na první setkání Marie Poledňáková.

O rok později si režisérka Tomáše vyžádala, když natáčela volné pokračování s názvem Jak dostat tatínka do polepšovny. Pro Tomáše bylo příjemné, že se znovu setkal s Janou Preissovou a Františkem Němcem v rolích rodičů.

Většinu záběrů zahrál Tomáš na první dobrou klapku. Hrálo se mi s ním lépe než s většinou dospělých kolegů z divadla,

chválila si herečka filmového syna o mnoho let později.

Po kolosálním úspěchu obou komedií už začal být o Tomáše zájem, jenže bylo také nutné, aby chodil do školy a nosil dobré známky. Prázdniny tak už začal pravidelně trávit pracovně a často natáčel i během školního roku.

Znovu si na něj vzpomněl i Lipský a dal mu malou roli v oblíbeném filmu Ať žijí duchové!, kde malý Tomáš s nadšením pronikal do tajů filmových triků. Znovu nám polechtal bránici jako neposedný syn učitelky angličtiny v romantické komedii Setkání v červenci, kde mu maminku hrála jiná blondýna – Daniela Kolářová.

Zazářil i ve třech filmech ze Šumavy

Nelze nevzpomenout, jak dokázal, coby zvídavý Vašek ve filmu Pod jezevčí skálou, najít cestu k srdci svého dědy v podání Gustava Valacha. Diváci si vyprosili pokračování, a tak už odrostlejší Tomáš se na Šumavu vrátil ještě dvakrát, aby natočil filmy Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Mnoho rolí musel z časových důvodů odmítat a také jak rostl, už nechtěl trávit každý volný čas jen natáčením. Vadilo mu, že se dlouhé hodiny musí čekat, než se natočí další obraz, a on si uvědomoval, že by ten čas dokázal využít lépe.

Když točil Prázdniny pod psa režisérky Jaroslavy Vošmicové, už byl rozhodnutý, že hercem rozhodně nebude. Kariéru uzavřel rolí v německém seriálu. Popularita mu začínala být na obtíž a o svém herectví měl pochybnosti. Možná by v dospělosti takový úspěch neměl a jen by se trápil.

Začal žít normální život, studovat. Měl přátele a první lásky. Tou největší byla Lucie Bílá.

Tragédie, které nikdo nechtěl uvěřit

A všechno skončilo v březnu 1990, kdy podlehl zraněním při autonehodě mezi Kytlicemi a Polevskem, kde naboural do stromu. Chtěl si vyzkoušet kamarádovo nové auto na vedlejší silnici, a protože si před tím dal s přáteli pivo, psalo se o nehodě kriticky. Přitom Tomáš nebyl nijak divoký mladík, popularita mu hlavu nezamotala. Jen prostě udělal chybu, za kterou zaplatil až moc vysokou cenu.

Pro český národ bude navždy Vaškem, co v noci vybíral pod peřinou z cukru mravence a sám si hledal tátu.