Tato herečka zazářila na Tháliích. V minulosti hrála vražedkyni, teď hraje na divadle muže

Cena Thálie za činohru

Lucie Žáčková letos získala Cenu Thálie za roli Anny v inscenaci Komuna pražského Činoherního klubu. Ocenění převzala během prvního říjnového víkendu v Národním divadle. Na jevišti poděkovala za možnost věnovat se herecké práci, za krásné role a za setkávání s úžasnými lidmi. Řekla: 

Mám z toho radost, protože mě baví moje práce, jsem šťastná za ty role, které mám. Jsem ráda, že toho jsem součástí a že jsem za to oceňovaná. Je to super a jdeme dál.

Zároveň také s úsměvem prozradila, že Thálii nepovažuje za završení kariéry, dalším cenám by se prý rozhodně nebránila.

Cenu herečka převzala v krásném královsky modrém modelu (nešlo o klasické šaty, ale o kabátek se sukní v japonském stylu) od módní návrhářky Natálie Dufkové. Módní návrhářka prozradila, jak probíhal výběr modelu:

Osudově vyhrál hned ten první model, který jsme zkoušely. Dlouho jsme sice váhaly mezi klasickou černou a královsky modrou, nakonec ale zvítězila barva, která Lucii nádherně prozáří a podtrhne její osobnost.

Lucii to v modrém modelu moc slušelo a sama herečka při zkoušce v ateliéru zmínila, že ji outfit perfektně vyjadřuje.

Výrazná filmová role a role vysněná

Do povědomí širší veřejnosti se Lucie Žáčková dostala díky hlavní roli ve filmu Manželé Stodolovi, kde si zahrála sériovou vražedkyni Danu Stodolovou. Žáčková tehdy uvedla:

Tato role byla výjimečná tím, jak obrovský prostor nabízela, a já jsem se v něm mohla pohybovat. Byla to velmi intenzivní práce a klidně bych takto významných rolí hrála víc. Ale o jejím předobraze mluvit nebudu, i po premiéře jsem odmítla všechny rozhovory, nechtěla jsem těm lidem dávat zbytečný kredit a přiživovat se na jejich osudu.

Domovským divadlem Lucie Žáčkové je Činoherní klub. Zde si také letos vůbec poprvé v životě v inscenaci Radostný výlet vyzkoušela roli muže. Prozradila:

Když jsme to poprvé hráli před diváky, měla jsem pocit, že jsme v tom hledání mužství a ženství trochu narazili, ale nakonec to tak těžké nebylo. Těžké je vlastně jen soustředit se na to důležité. Příběh, kontext a to, že jsme tam spolu, protože člověk často snadno myslí jenom na sebe.

A jaká je pro Lucii role vysněná? Žádnou prý nemá, nechala se slyšet:

Nikdy jsem neměla takové vysněné role. Mám vysněné silné příběhy, ale ty podle mě nikdo třeba ještě nenapsal. O těch sním. O velkých příbězích.