Svatba jako řemen: Pucholt naposledy v akci, svatba, vodka a podezření z „neslušného chování“

Když svatbu přeruší vyšetřování

Je rok 1967. Československý film prožívá zlatou éru, v níž se rodí legendy, a režisér Jiří Krejčík přichází s komedií, která sice pobaví, ale zároveň nemilosrdně nastavuje zrcadlo lidské malosti.

Film Svatba jako řemen se odehrává během jediného dne v malém městě, kde se všechno točí kolem jedné nešťastné noci, tří mladíků a prodavačky Haničky. Ta po několika skleničkách skončí s partou mužů, kteří ji okouzlí i urazí zároveň. Druhý den na policii ohlásí znásilnění a kolotoč absurdních událostí se roztočí.

Mladý příslušník VB, kterého hraje Vladimír Pucholt, bere vyšetřování smrtelně vážně. Jeho horlivost brzdí zkušenější kolega v podání Jana Vostrčila, jednoho z typických „neherců“ nové vlny. Tři obvinění jsou okamžitě zadrženi, mezi nimi i ženich, který se má za pár hodin ženit, ale z noci si nic nepamatuje. A tak se na svatbě nečekaně objevují policisté, obvinění i matka nevěsty, která musí napravit, co Hanička pokazila.

Vodka, Hanička a maloměstské mravy

Zápletka filmu působí na první pohled jako bláznivá fraška, ale Krejčík ji podává s hořkým nadhledem. Hanička, kterou skvěle ztvárnila Iva Janžurová, není oběť ani potvora, ale spíš obyčejná mladá žena, která se v šumu maloměsta snaží získat trochu pozornosti, cit i uznání.
Zato její nápadníci jsou typickou směsicí českých typů: hulváti, snílci i obyčejní kluci, kteří netuší, jak rychle může z legrace vzniknout skandál.

Krejčíkův film se nebojí ironie. Směje se pokrytectví i byrokracii a dokazuje, že hranice mezi trapasem a tragédií bývá tenká jako svatební závoj. Přesto film nikdy neztrácí lidskost a právě proto zůstává i po desítkách let aktuální.

Režisér s ostrým pohledem: Jiří Krejčík

Jiří Krejčík, známý svou precizností a důrazem na herecký projev, měl za sebou v době natáčení už řadu zásadních děl. Publikum si ho pamatovalo například z filmu Pension pro svobodné pány.
V Svatbě jako řemen propojil realismus s groteskní nadsázkou a vytvořil dílo, které působí jako komedie, ale nese vážné otázky o morálce, odpovědnosti a lidské slabosti.

Krejčík byl režisér, který herce nešetřil. Iva Janžurová vzpomínala, že natáčení bylo náročné, ale obohacující.

Jiří měl jasno v každém detailu. Chtěl, aby i drobný pohled nebo gesto vyprávělo příběh,

říkala později. Výsledek jeho tvrdé práce je patrný v každé scéně. Dialogy jiskří, tempo drží a humor nikdy nesklouzává k lacinosti.

Herecké obsazení, na které se nezapomíná

Film je přehlídkou hereckých osobností šedesátých let. Vedle Janžurové se objeví i Jiří Hrzán jako nešťastný ženich, Pavel Landovský coby výtržník s dobrým srdcem, dále František Filipovský, Stella Zázvorková, Ilja Prachař, Josef Hlinomaz, Jiří Lír či Jan Libíček.
Každý z nich vdechl postavě autenticitu, díky níž film působí živě i po desítkách let.

Zvláštní pozornost si zaslouží Vladimír Pucholt – idol mladé generace, který po tomto filmu Československo opustil. Emigroval do Kanady a později se stal lékařem. Role mladého, rozpačitého příslušníka VB se tak stala jeho rozloučením s českým filmem. Možná i proto působí jeho výkon tak opravdově a lidsky.

Svatba, která zlidověla

Navzdory vážným tématům je Svatba jako řemen především skvělá komedie s inteligentním humorem, dobovými narážkami a nezapomenutelnou atmosférou 60. let.
Krejčík mistrně zachytil provinční prostředí, kde se každý zná, drby mají větší váhu než fakta a svatba se může proměnit v grotesku s morálním ponaučením.

Film se stal nejen diváckým hitem, ale i předmětem debat – právě pro svou odvahu otevřeně mluvit o lidské slabosti, manipulaci a pokrytectví.
Ať už se na něj díváme jako na komedii nebo sociální sondu, jedno je jisté: Svatba jako řemen je film, který má pořád co říct.

Ke zhlédnutí 22. listopadu odpoledne na ČT1.