Současné filmy, které vsadily na černobílou

Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) 

Možná se právě pozastavujete, že do kategorie černobílých filmů řadíme Šíleného Maxe. Jistě si dobře vybavujete barvité scény z písčité pouště prosvětlené řezavě ostrým slunečním světlem. George Miller se ale rozhodl prolomit ono černobílé tabu, které barvy upírá pouze typicky uměleckým snímkům, a vydal speciální Black and Chrome edici. Omezení vizuálního provedení pouze na kontrast mezi černou a bílou je netypické provedení akčního filmu, které dovede zaujmout i jeho krajní odpůrce. 

Po strništi bos (2017)

Podobně je na tom také film nejnovější film Jana Svěráka, který měl ovšem původně jiný záměr. Chtěl, aby do kin přišla černobílá verze zároveň s tou barevnou. Při postprodukci vznikaly oba filmy odděleně, včetně střihu a mixu zvuku. Nakonec se ale nešlo ubránit tomu, že jedna verze čerpala z druhé a naopak. V důsledku tak černobílý snímek vyšel pouze jako o pár minut delší režisérská limitovaná edice na blu-ray. 

Nabarvené ptáče (2019) 

Další český počin dokládající, že volba nebarevného vizuálu může být pro historické drama opravdu efektivní volbou. Paradoxní název odkazuje na malého židovského chlapce, který je pod hrozbou masových pogromů odeslán ke své tetě na východ Evropy. Ta však náhle umírá a on je odkázán pouze sám na sebe. Černobílá kompozice v tomto případě zásadně přidává na surovosti samotného filmu a divákovi zintenzivňuje navození atmosféry nepřátelského prostředí. 

Frankenweenie: Domácí mazlíček (2012) 

Tento animák Tima Burtona dokazuje, že černobílé filmy najdeme skutečně mezi všemi žánry. Nebarevné provedení sice příliš nenahrává lákavosti pohádky určené pro děti, dá se však omluvit hororovým provedením. To je zároveň kombinováno s komediálními prvky. Je to překvapivé, zároveň ale neotřelé provedení známého konceptu o vzkříšení neživé bytosti. 

Roma

Na závěr osobitější plátek oscarového režiséra Alfonsa Cuaróna, který by se dal zařadit mezi artová sociální dramata. Černobílá má v tomto případě jedinou úlohu, a to jednoduchost, která vyklízí prostor duševní rovině. Roma je velmi autentické a upřímné vyznání všem ženám režisérova života a také lidem, kteří prožívali domácí rozbroje na pozadí ještě většího chaosu 70. let.