Tato herečka první republiky zavedla módu psů v kabelce

Vždy přirozená a elegantní

Nebyla afektovaná, nehrála si na diblíka. Marie Rosůlková o ní prohlásila, že takový herecký projev se nedá naučit a člověk se s ním jednoduše musí narodit. Růžena Šlemrová byla nejen talentovaná, ale měla i velice kultivovaný projev a všichni v branži oceňovali její profesionalitu a poctivý přístup k práci.

Herečka se narodila v Plzni v roce 1886 do rodiny historika a středoškolského profesora Bedřicha Macha. Měla dva starší sourozence. Divadlo ji okouzlilo už v dětství a měla štěstí, že rodiče proti její vášni nic nenamítali. Po maturitě chodila na soukromé lekce k Otýlii Sklenářové-Malé, která byla považována za jednu z předních hereček své doby.

Šla si za svým snem

První angažmá získala už v roce 1909 v čerstvě otevřeném Městském divadle na Vinohradech a byla to láska na dlouhá léta. Měla štěstí, že tatínek byl přeložen do Prahy, a tak měla ve městě i rodinné zázemí.

V divadle si do sytosti užila role temperamentních mladých dívek a žen, kde mohla uplatnit velice dobrou češtinu a kultivovaný slovní projev. Její kladný pohled na život ji nasměroval ke komediálním rolím, ale uměla zahrát i noblesní šlechtičnu nebo prostou dívenku z venkova.

Její popularita a dobrá pověst jí otevřely dveře k filmu. Tenkrát v roce 1914 byl ještě němý. I tam se jí dařilo a objevila se v deseti filmech, většinou jako nevěrnice nebo svůdná žena.

Ve třicátých letech, kdy už změnila rodné příjmení a stala se paní Šlemrovou, se bez problémů etablovala i do mluveného filmu.

Příjmení si převzala od manžela, kterého si vzala v roce 1919. V té době už jí bylo přes třicet a byla hodně stará nevěsta. Robert Šlemr byl filmový producent a spoluzakladatel filmových ateliérů v Hostivaři. Byl také členem správní rady filmové společnosti A-B.

Herečka vedlejších rolí

Přestože možná měla díky manželovi obsazování do filmů trochu snadnější a do roku 1945 natočila šest desítek filmů, hlavní role se jí vyhýbaly. Byla sice obsazená v každém významném filmu, ale hlavní roli si zahrála pouze jako Štěpánková ve filmu Paní Morálka kráčí městem. I tak jsou některé její role nezapomenutelné. Zazářila jako Rézi s Vlastou Burianem ve filmu Anton Špelec ostrostřelec, jako Knedlhansová ve Vdavkách Nanynky Kulichové nebo jako teta Hermína ve veselohře Život je krásný.

Změny ve společnosti přijala s noblesou

Stejně jako pro další herečky, po roce 1948 už u filmu pro elegantní dámu, která šila u Podolské a milovala klobouky a šperky, nebylo místo.

Růžena Šlemrová opustila svět reflektorů tak, že uvedla zdravotní důvody. Odešla do důchodu. V následujících letech se ještě objevila v několika malých rolích a v roce 1955 se před kamerou objevila naposled ve filmu Muž v povětří.

Šlemrová nebyla nikdy ve středu žádných skandálů a žila na tehdejší dobu poklidným životem. Soukromí si chránila, a tak není známo, zda děti neměla z vlastní volby, nebo je mít nemohla. S manželem bydlela na Vinohradech, pravidelně jezdili na Slovensko do lázní a společnost jim dělali drobní pejsci plemene pražský krysařík.

Po smrti manžela žila Růžena Šlemrová sama. Zemřela v srpnu 1962 a je pohřbena na Vinohradském hřbitově.