V předvánočním čase se vrací Hujer a spol. Hliník bude opět chybět

Muzeum je přístupné veřejnosti a jeho součástí je i pamětní deska a velká sbírka pohlednic, kterou Hliníkovi posílali lidé ze všech koutů světa. A že Hliníka v Humpolci nikdo nikdy neviděl? Proč by to mělo být překážkou k tomu, aby se z něj stal nejuctívanější občan městečka? V „Hliníkáriu“ zvědaví návštěvníci mohou shlédnout i ukázky z populárního filmu a udělat si vědomostní test, jak dobře film o rozverných studentech večerní průmyslovky znají.

O filmu koluje celá řada legend. Poněkud odrostlejší studenti se do školních lavic vraceli s velkým nadšením. Žákem se chtěl stát i František Filipovský, a přestože v dospělosti hravě dokázal znamenitě hrát studenty, tentokrát byl režisér nekompromisní. V 69 letech už Filipovský studenta střední školy hrát nemohl, přestože šlo o studium při zaměstnání. Filipovský se takovou drobností, jako je věk, nenechal odradit a nakráčel za režisérem s potvrzením od lékaře, že je zcela zdráv a nemá žádné zdravotní komplikace, které by mu měly bránit ve studiu střední školy.

Zda lékař věděl, že jde o legraci, nebo opravdu svědomitě známého herce vyšetřil, není známo. Nicméně herci ani lékařské doporučení k roli studenta nestačilo. Ve třídě sice bylo volné místo po Hliníkoví, ale režisér se nenechal obměkčit. Aby se vlezlého zájemce o studium zbavil, dal mu malou roli profesora chemie. Při jednom z chemických pokusů mohl pronést památnou větu:

„A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník.“

A vyslechl si známou odpověď.

Plná nadšení zasedla do školních lavic i paní Týfová v podání Ivy Janžurové. Takovou legraci si přece nemohla nechat ujít. Její partner Stanislav Remunda jen kroutil hlavou, že hraje samé praštěné ženské, a tím si úplně zazdí vážné dramatické role. To však „Janžurce“ nijak nevadilo. Kromě komičnosti své postavy si ještě z vlastní iniciativy pořídila pro paní Týfovou hodně netradiční účes a podivnou mluvou dodala své postavě nezapomenutelné rysy.

Pravidelným opozdilcem býval Josef Kemr. Studenti večerní průmyslovky začínali natáčet v osm ráno a on chodil kvůli ranní mši na půl devátou.

Díky strýci ve filmovém štábu se také poprvé divákům představil Tomáš Holý, aniž by tenkrát tušil, jak velká popularita ho čeká.

Režisér Oldřich Lipský natáčel podle scénáře Svěráka a Smoljaka, což je poměrně snadno rozpoznatelné. Jen tito dva pánové si s češtinou dokázali tak mistrovský pohrát. Smoljak navíc využil své osobní zkušenosti z dob, kdy sám vyučoval dospělé ve večerní škole. Jeho studenti byli předlohou pro dva „šplhouny“ v první lavici, kteří se předháněli, kdo bude podávat pero a tabulky. A pánové Svěrák a Smoljak nemohli odolat a hned se do malých rolí studentů obsadili.

Veselo nebylo jen ve škole, ale i doma u Kroupů, když se ke stolu posadil otec se synem, oba studenti stejné školy. Tenkrát to šlo Sovákovi a jeho skutečnému synovi Schmitzerovi před kamerou mnohem lépe než v reálném životě. Tam společnou řeč nikdy nenašli.

Komedie Marečku, podejte mi pero! je v předvánočním vysílání ČT 22. 12. večer.