Hugo Haas: Vyzkoušejte si, jak dobře znáte Haasovu filmovou a režisérskou tvorbu v našem kvízu

Hugo Haas: Vyzkoušejte si, jak dobře znáte Haasovu filmovou a režisérskou tvorbu v našem kvízu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Haasova konverzační komika, sebeironický osobitý humor a přirozený herecký projev se uplatnily okamžitě, jakmile se objevil zvukový film.

Do té doby působil Hugo Haas na divadelních prknech, mj. i v Národním divadle. Odtud však byl, v důsledku nacistických antisemitských nálad, vyhozen, a to krátce před tím, než s manželkou v době okupace emigrovali do Spojených států. Syn Ivan zůstal v péči bratra Pavla a jeho manželky, neboť byl od porodu nemocný a cestu by možná nepřežil. Doktorka Soňa Haasová se o něj starala do konce války. Teprve na jaře roku 1945 se Ivan dozvěděl, kdo jsou jeho rodiče, a až v prosinci 1946 se sešli v USA a začali spolu žít. V Americe pobýval Haas s rodinou až do konce 50. let. Pak se sice vrátil, ale nikoliv do své vlasti, nýbrž do Vídně.

Ve Spojených státech byl Hugo Haas sice úspěšný, ale šťastný pravděpodobně nebyl. Stýskalo se mu po vlasti, ale vrátit se do ní nemohl – poté, co jeho nejbližší zemřeli v koncentračním táboře, zatímco on ze země uprchl, měl vůči nim velké výčitky a trápil se. Janu Werichovi napsal: „Bibi odjíždí v dubnu do Evropy a hodlá se podívat do Prahy a Brna. Já bych se nikdy nerozhodl, protože by mi to utrhlo srdce. Kdyby Pavlíček zůstal naživu, byl bych tam už dávno zajel. Ale tak – myslím, že bych pořád jen naříkal.“

Vyzkoušejte si, jak dobře znáte Haasovu filmovou a režisérskou tvorbu

Hugo Haas zažil ve vlasti svou největší slávu v době, kdy obleky a klobouky byly oblečením všedního dne a šňupání kokainu se považovalo za roztomilou výstřednost oceňovaných umělců. Haas užíval života plnými doušky – milenky střídal jako bačkory, vymetal nóbl salony a koketoval s kokainem, avšak jen do doby, než potkal svou ženu Bibi. Ta po Haasově smrti a po smrti jejich syna Ivana Michaela odešla do kláštera nedaleko Vídně a do konce života se starala o osiřelé děti.

Vrchol Haasovy hollywoodské herecké kariéry přišel s vydáním velkorozpočtového remaku dobrodružné klasiky H. Ridera Haggarda Doly krále Šalamouna (1950) od MGM. Předtím se však většina Haasovy zámořské práce nesla ve stylu filmu noir. Český historik a novinář Pavel Taussig tyto filmy vnímavě analyzoval takto: "Většina postav jeho filmů byli starší osamělí muži, kteří se obvykle zamilovali do mladé ženy, ale jejich láska se ukázala být pouhou iluzí. A bylo třeba čelit tvrdé realitě. Tyto scénáře do značné míry souvisely s Haasovými osobními pocity ze života v cizině a melancholie jeho exilu."