Je to blb a nevidí si do úst: Tuto postavu v Ulici diváci nenávidí. Mají ho dost i ti nejsoucitnější

Lukáš je prý pitomec, který si nevidí do úst

Postava svérázného a sarkastického vozíčkáře Lukáše Choda (Jiří Maryško) už od začátku působení v Ulici vyvolává v divácích rozporuplné emoce. Mnohým se znechutil kvůli drzému chování, s jakým odporuje nadřízené Báře (Tereza Brodská) nebo vyvolává hádky mezi zaměstnanci Království hraček. Rád si do ostatních rýpne, třebaže to nemyslí zle. Někdy ale dovede být tak upřímný, až to hezké není.

Když se dal dohromady s Helenou (Alžběta Malá), věřili jsme, že se to zlepší. Konečně měl zase důvod k radosti a něco krásného v životě. Helenu často bránil proti Báře, jež se na ni zlobila kvůli různým „podrazům“ ze strany firmy Zapakujto. Jenomže teď je vše jinak. Lukášovi začaly selhávat ledviny. Jako by nestačilo, že je na vozíčku, musí se teď potýkat s dalším a hodně vážným zdravotním problémem.

Prakticky celý život byl sám a nyní se nějak nedokáže vyrovnat s tím, že by se o něj měla starat přítelkyně. Rozčiluje ho, že jej pořád obskakuje, nosí mu jídlo, rozhoduje za něj důležité záležitosti i maličkosti. Takže se v nejnovějších epizodách s tou starostlivou a milou ženou, kterou by mu každý chlap mohl závidět, dost drsně a necitlivě rozešel. Když jí vpálil do tváře, že je stejná jako padouši ze Zapakujto, hodně jí tím ublížil. Pochopitelně si pak od některých méně tolerantních diváků vysloužil salvu kritiky.

Lukáš se chová jako sebestředný pitomec. Existuje jen on a jeho problémy. Helena je šikovná a má na lepšího kluka, který si jí bude vážit.

„Blb, který kope okolo sebe. Nemá to jednoduché, ale jeho chování je za hranou… Druhé uráží a sám kritiku nesnese. Nevidí si do úst.“

Nejprotivnější osoba Ulice je teď Lukáš.

Zkusme se vžít do smrtelně nemocného člověka

Do diváků s těmito názory se ovšem rázně obouvají ti, kteří Lukáše chápou. Ne snad že by jeho jednání schvalovali, ale dovedou se vcítit do člověka, který se bojí, že už možná nebude dlouho mezi živými. Lukáš všem tvrdí, že jeho krevní testy se maličko zlepšily, ale co když to není pravda? Co když naopak tuší, že brzy zemře, až mu ledviny definitivně selžou? Třeba právě proto od sebe milovanou Helenu odhání, protože zkrátka chce, aby si k sobě našla někoho zdravého, s kým by mohla být šťastná.

Ten chlap je zoufalý a neskutečně bolavý. Jasně že je hnusný, on to ví, je velmi blízko smrti. Pokud scenárista nevymyslí zázrak, bude hodně černý den. Ti, co jsou smrtelně nemocní, to prostě takhle mají. Kdo to nezažil, tak to nezná. Jsou protivní sami sobě. Mají to moc, moc těžké, ale i jejich blízcí.

„Mně přišlo v dnešním díle, nebude si chtít ublížit? Myslím, že je jen hodně nešťastný. Taky se mi nelíbí jeho chování, ale na druhou stranu si nedokážeme představit, čím procházejí takto nemocní lidé, jejich psychika atd.“