Pěstovali melouny, stavěli umělou zříceninu a objevili nový likér. Páni Bouvard a Pécuchet si uměli užít stáří

Pěstovali melouny, stavěli umělou zříceninu a objevili nový likér. Páni Bouvard a Pécuchet si uměli užít stáří

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Když někdo zdědí peníze a rozhodne se je investovat do statku v Chavignolu, kde by mohl s přítelem trávit poklidné stáří, je to vlastně dobrodruh. V režii Jana Roháče vznikla brilantní podívaná plná originálních dialogů, které si oba hlavní hrdinové Jiří Sovák a Miroslav Horníček vytvářeli zcela po svém.
Obsah článku
  1. Potkali se na lavičce v parku
  2. Sny se někdy plní
  3. Natáčelo se v Trojanově mlýně

Seriál Byli jednou dva písaři oslavil už před pár lety padesátiny a má divákům stále co nabídnout. V dnešní době, kdy je se stářím spojená hlavně samota a finanční obtíže, je život Bouvarda a Pécucheta jako balzám na duši. Stáří může být i veselé, plné přátelství a dobrodružství.

Potkali se na lavičce v parku

Vše začalo v Paříži někdy v devatenáctém století, kdy se na lavičce v parku setkají dva postarší pánové, Bouvard v podání Jiřího Sováka a Pécuchet ztvárněný Miroslavem Horníčkem. Pánové se dají do řeči a zjistí, že jsou oba písaři a navíc mají společné zájmy, touhu objevovat a poznávat vše, co doposud nestihli, a rádi by to dohnali v blížícím se období penze.

Sny se někdy plní

A tak se jednoho dne oba písaři vydají do nového domova na pravý venkovský statek, kde mají v plánu bádat a objevovat zatím neobjevené. Většina jejich nápadů sice nedopadne tak, jak by chtěli, ale to jim nebere chuť do života a rozhodně si nenechají zkazit žádný den, přestože se o to někdy jejich hospodyně vytrvale snaží.

Seriál je výjimečný tím, že ani jediná scéna se netočila ve studiu a protagonisté neměli klasický scénář, ale pouze si přečetli, o čem má daná scéna být, a naprosto dokonale improvizovali.

Je to jediná role před kamerou, na kterou se dokážu beze studu dívat, a to díky Sovákovi. Jinak své filmy neuznávám, nechci je vidět, odmítám,

prozradil Miroslav Horníček v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2002.

Inspirací pro natočení desetidílného seriálu byl román s názvem Bouvard a Pécuchet francouzského spisovatele Gustava Flauberta. Diváci dostali dílko plné nadsázky, jemné ironie a slovních hříček.

Natáčelo se v Trojanově mlýně

Kulisou pro jejich dobrodružství se stal Trojanův mlýn, který se nachází v tichém údolí v Praze 6 – Suchdol. Historie stavení sahá až do 13. století a jméno má po mlynářském rodu Trojanů, kteří usedlost vlastnili v letech 1730 až 1857.

Jeden z dalších majitelů, hostinský Ladislav Bayerle, vytušil, že místo má potenciál, a přestavěl mlýn na restauraci U Trojanů. Sjížděli se sem lidé z širokého okolí a místo se stalo vyhledávaným společenským a gastronomickým centrem. Z mlýnské nádrže se stalo koupaliště, vznikly další budovy.  Další majitel, stavitel Šašek, udělal v areálu mlýna byty, ale vodní kolo ponechal jako připomínku na původ stavby.

Trojanův mlýn 2024
Trojanův mlýn 2024 | Zdroj: Skot / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Na rozdíl od jiných starých staveb, tento mlýn nezchátral a dnes je vyhledávaným místem pro svatby, rodinné i firemní akce. Kromě seriálu Byli jednou dva písaři se v Trojském mlýně natáčely scény pro film Bestiář, dokonce se zde zastavil s americkým štábem Agent bez minulosti.

Pro turisty, kteří pátrají po místech, kde se natáčely zajímavé projekty, je toto místo díky povedenému seriálu plné televizní historie, ale prošlo modernizací a jen těžko se zde hledá nezapomenutelná atmosféra časů, kdy zde dva písaři dumali, jak zkřížit ovci a kozla, namíchat nový lék nebo oživit tělovýchovu.

Seriál Byli jednou dva písaři najdete v programu ČT.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře