Vy se stáří bojíte, oni si ho užívali. Seriál, který dnes dává víc než kdy dřív

Vy se stáří bojíte, oni si ho užívali. Seriál, který dnes dává víc než kdy dřív

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Když někdo zdědí peníze a rozhodne se je investovat do statku v Chavignolu, kde by mohl s přítelem trávit poklidné stáří, je to vlastně dobrodruh. V režii Jana Roháče vznikla brilantní podívaná plná originálních dialogů, které si oba hlavní hrdinové Jiří Sovák a Miroslav Horníček vytvářeli zcela po svém.
Obsah článku
  1. Potkali se na lavičce v parku
  2. Sny se někdy plní
  3. Natáčelo se v Trojanově mlýně

Seriál Byli jednou dva písaři oslavil už před pár lety padesátiny a má divákům stále co nabídnout. V dnešní době, kdy je se stářím spojená hlavně samota a finanční obtíže, je život Bouvarda a Pécucheta jako balzám na duši. Stáří může být i veselé, plné přátelství a dobrodružství.

Potkali se na lavičce v parku

Vše začalo v Paříži někdy v devatenáctém století, kdy se na lavičce v parku setkají dva postarší pánové, Bouvard v podání Jiřího Sováka a Pécuchet ztvárněný Miroslavem Horníčkem. Pánové se dají do řeči a zjistí, že jsou oba písaři a navíc mají společné zájmy, touhu objevovat a poznávat vše, co doposud nestihli, a rádi by to dohnali v blížícím se období penze.

Sny se někdy plní

A tak se jednoho dne oba písaři vydají do nového domova na pravý venkovský statek, kde mají v plánu bádat a objevovat zatím neobjevené. Většina jejich nápadů sice nedopadne tak, jak by chtěli, ale to jim nebere chuť do života a rozhodně si nenechají zkazit žádný den, přestože se o to někdy jejich hospodyně vytrvale snaží.

Seriál je výjimečný tím, že ani jediná scéna se netočila ve studiu a protagonisté neměli klasický scénář, ale pouze si přečetli, o čem má daná scéna být, a naprosto dokonale improvizovali.

Je to jediná role před kamerou, na kterou se dokážu beze studu dívat, a to díky Sovákovi. Jinak své filmy neuznávám, nechci je vidět, odmítám,

prozradil Miroslav Horníček v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2002.

Inspirací pro natočení desetidílného seriálu byl román s názvem Bouvard a Pécuchet francouzského spisovatele Gustava Flauberta. Diváci dostali dílko plné nadsázky, jemné ironie a slovních hříček.

Natáčelo se v Trojanově mlýně

Kulisou pro jejich dobrodružství se stal Trojanův mlýn, který se nachází v tichém údolí v Praze 6 – Suchdol. Historie stavení sahá až do 13. století a jméno má po mlynářském rodu Trojanů, kteří usedlost vlastnili v letech 1730 až 1857.

Jeden z dalších majitelů, hostinský Ladislav Bayerle, vytušil, že místo má potenciál, a přestavěl mlýn na restauraci U Trojanů. Sjížděli se sem lidé z širokého okolí a místo se stalo vyhledávaným společenským a gastronomickým centrem. Z mlýnské nádrže se stalo koupaliště, vznikly další budovy.  Další majitel, stavitel Šašek, udělal v areálu mlýna byty, ale vodní kolo ponechal jako připomínku na původ stavby.

Trojanův mlýn 2024
Trojanův mlýn 2024 | Zdroj: Skot / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Na rozdíl od jiných starých staveb, tento mlýn nezchátral a dnes je vyhledávaným místem pro svatby, rodinné i firemní akce. Kromě seriálu Byli jednou dva písaři se v Trojském mlýně natáčely scény pro film Bestiář, dokonce se zde zastavil s americkým štábem Agent bez minulosti.

Pro turisty, kteří pátrají po místech, kde se natáčely zajímavé projekty, je toto místo díky povedenému seriálu plné televizní historie, ale prošlo modernizací a jen těžko se zde hledá nezapomenutelná atmosféra časů, kdy zde dva písaři dumali, jak zkřížit ovci a kozla, namíchat nový lék nebo oživit tělovýchovu.

Seriál Byli jednou dva písaři najdete v programu ČT.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře