Malý pitaval z velkého města: Jiříček byl benjamínkem kriminalistického týmu. Herec Michal Pešek našel lepší způsob obživy

Mladý herec možná trochu klamal tělem – rozhodně nebyl tak ostýchavý, jako jeho nejslavnější herecké postavy. Jenže možná právě trochu bezstarostný život, který byl plný hráčského rizika, ho nakonec dostihl, když podcenil nebezpečnou nemoc. Ta nad ním vyhrála, když mu bylo třiapadesát let.

Přesto si na konci života liboval, že prožil to, co ostatní nestihnou za dlouhý život, vydělal velké peníze, které také uměl utrácet, a tvrdil, že by mu ani nikdo nevěřil, které ženy a v jakém počtu neodolaly jeho chlapeckému úsměvu (a plné peněžence).

Přestože si Pešek nemohl stěžovat na nedostatek hereckých příležitostí, po roce 1989 se rozhodl rozšířit své aktivity. Začal podnikat a šlo mu to. Jeho hlavními obory byly marketing a finance. Jeden čas mířil dokonce hodně vysoko a stal se poradcem ministra financí Iva Svobody. Rodná země mu začala být malá a za druhý domov si vybral Nizozemí. Do Čech se ale často vracel a měl zde pracovní zájmy i přátele.

Život jako z příručky „Úspěšný mladý muž“ mu překazila lékařská diagnóza, když mu nebylo ani padesát let. Rakovina plic není snadný soupeř a Pešek, možná ovlivněný tím, že se mu ve všem dařilo, se místo radikální léčby nechal přemluvit „k víře na zázraky“. Místo radikálního řešení – odebrání plíce s nádorem – se rozhodl věřit variantě, že se nádor zapouzdří a bude mít klid. A chvíli to vypadalo, že by to opravdu mohlo fungovat. Jenže rakovina jen nabírala na síle – když udeřila znovu, už byla neporazitelná.

Zprávy o jeho stavu pustil do světa jeho kamarád Václav Upír Krejčí, který s ním byl v kontaktu, i když byl Pešek v Nizozemí. Po operaci v Praze se ozval už zase z ciziny a příteli řekl, že už se s rakovinou nic dělat nedá. Metastázy už měl po celém těle, nakonec i v mozku, a před smrtí oslepl.

Jak jeho přítel sdělil, s koncem byl smířený, protože prožil život, který si vysnil. Podnikání mu vycházelo a vydělal si hodně peněz. Jako by věděl, že nemusí myslet na stáří, užíval si život plnými doušky. Když vyhrál 900 tisíc v kasinu, klidně je tam zase prohrál, nevadilo mu to. Líbila se mu rychlá auta, tak si dopřál hned dva luxusní vozy. Nijak na penězích nelpěl, tak snadno je vydělával, že mu ani nedošlo, jaké má štěstí. Celý život bral jako jednu vtipnou roli za druhou.