Nový sedmidílný seriál: Dům není útočiště. Je to bitevní pole 3 generací

Nový sedmidílný seriál: Dům není útočiště. Je to bitevní pole 3 generací

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Sedmidílný seriál Pád domu Kollerů otevírá dveře do domácnosti, kde se pod jednou střechou potkávají čtyři generace, staré křivdy i nevyžádaná péče. Autorský projekt Natálie Kocábové s režijním vedením Jana Hřebejka míchá černý humor s bolestivě známou realitou rodinného soužití.
Obsah článku
  1. Rodina jako bitevní pole
  2. Dům, kde vládne více mocenských systémů
  3. Autorský otisk a bolestivá autenticita
  4. Hřebejkova režie a kuchyňské bitvy
  5. Herecký ansámbl jako motor příběhu
  6. Smích, který občas zabolí
  7. Seriál s mezinárodním přesahem

Rodina jako bitevní pole

Rodina bývá označována za základ společnosti, jenže v seriálu Pád domu Kollerů se rychle ukazuje, že může být i zdrojem největšího chaosu, napětí a frustrace. Nový sedmidílný seriál stojí na jednoduchém, ale výbušném konceptu: co se stane, když se dospělá žena po sérii osobních selhání vrátí s dítětem zpět do domu svého dětství a zjistí, že se tam mezitím usadil systém, z něhož není úniku.

Příběh sleduje Vendy, svobodnou matku, která doufá v klidné zázemí. Místo něj však vstupuje do domácnosti, kde každá generace prosazuje vlastní pravidla a kde se minulost neustále dere ke slovu. Dům Kollerů se tak stává mikrosvětem dnešní společnosti, jen koncentrovanějším a hlasitějším.

Dům, kde vládne více mocenských systémů

Základním konfliktem seriálu je střet několika autorit. Otec Robert řídí domácnost jako firmu, kde má každý jasně danou pozici, ale skutečnou moc v rukou nemá. Tou disponuje jeho matka Marta, inteligentní, tvrdá a manipulativní žena, která odmítá pustit otěže života z rukou a která se nechce smířit s tím, že svět kolem ní se proměnil.

Vendy se ocitá mezi těmito póly jako někdo, kdo do systému nepatří, ale je na něm existenčně závislý. Její návrat rozkolísá už tak křehkou rovnováhu a otevře otázky, které rodina léta odkládala. Do napětí přispívá i bratr Vilém, citlivý pozorovatel rodinného dění, který realitu filtruje přes technologii a ironický odstup.

Autorský otisk a bolestivá autenticita

Pád domu Kollerů je výrazně autorským projektem. Scénář Natálie Kocábové vychází z osobní zkušenosti s vícegeneračním bydlením a s pocitem nevyžádané odpovědnosti, který je dnes stále častější. Seriál tak nepůsobí jako umělá fikce, ale jako přesně odpozorovaný portrét soužití, kde se péče snadno mění v kontrolu a dobré úmysly v manipulaci.

Jedna z klíčových myšlenek projektu zaznívá přímo z úst autorky:

Takovéto sdílení domácnosti vnímám jako fenomén dnešní doby.

Právě tento fenomén seriál rozebírá ze všech stran, bez sentimentu, ale s pochopením.

Hřebejkova režie a kuchyňské bitvy

Režie se ujal Jan Hřebejk, který je dlouhodobě považován za mistra rodinných scén odehrávajících se v uzavřených prostorech. Kuchyně, obýváky a jídelní stoly jsou v jeho pojetí místy, kde padají masky a kde se říkají věci, které by jinde zůstaly nevyslovené.

V Pádu domu Kollerů tento přístup funguje dokonale. Seriál stojí na dialozích, drobných gestech a nenápadných posunech moci. Humor zde není laciný, často bolí a vychází ze situací, které divák velmi dobře zná z vlastního života.

Herecký ansámbl jako motor příběhu

Obsazení seriálu hraje klíčovou roli v jeho uvěřitelnosti. V roli babičky Marty se představuje Božidara Turzonovová, která postavě dodává kombinaci intelektu, autority a chladné racionality. Její Marta není karikaturou tyranky, ale přesně vystiženým typem ženy, která svou péči používá jako nástroj moci.

Vendy ztvárňuje Tereza Volánková jako impulzivní, upřímná a vnitřně nejistá žena, která neustále balancuje mezi snahou obstát a tendencí všechno pokazit. David Matásek coby Robert přesně vystihuje muže, který navenek působí sebejistě, ale doma zůstává synem neschopným vzdoru. Petra Hřebíčková dodává postavě Lucie křehkost ženy, která se snaží udržet klid za cenu ústupků.

Důležitým prvkem je i postava pana Jantoše v podání Bolka Polívky. Jako rodinný přítel a údržbář domu představuje morální kotvu příběhu a jako jeden z mála dokáže Kollerovým říkat pravdu do očí.

Smích, který občas zabolí

Seriál mistrně míchá komediální situace s momenty, které jsou nepříjemně blízké realitě. Smějeme se, ale často s pocitem, že se smějeme sami sobě. Pád domu Kollerů ukazuje, že rodinné vztahy nejsou černobílé a že láska, kontrola, péče i sobectví se mohou prolínat v jediné větě pronesené u stolu.

Právě v tom tkví síla seriálu. Nesnaží se nabídnout řešení, ale pojmenovává problémy. Bez moralizování, s nadhledem a s respektem k tomu, že rodina je složitý organismus, který nelze řídit jako firmu ani jako feudální panství.

Seriál s mezinárodním přesahem

Pád domu Kollerů už má za sebou úspěšná uvedení na zahraničních festivalech včetně projekcí v USA či Řecku. Uvedení na festivalech Serial Killer, Finále Plzeň nebo ve Zlíně potvrdilo, že téma generačního soužití a nevyžádané péče je univerzální a srozumitelné napříč kulturami.

Nový seriál tak nevstupuje na obrazovky jako lehká rodinná komedie, ale jako výrazná výpověď o dnešní době, ve které se hranice mezi pomocí a manipulací stále častěji stírají.

Už brzy na ONEPLAY.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře