Kvíz: Poznejte podle postav české filmy z devadesátek. Všech 10 zvládne jen opravdový odborník na české filmy

90. léta patřila Zelenkovi i Hřebejkovi

90. léta byla kromě Jana Hřebejka začátkem i pro scénáristu a režiséra Petra Zelenku. Pro něj se nejúspěšnějším snímkem té doby stal film natočený v roce 1997. Jde o třemi Českými lvy oceněný film Knoflíkáři. Věhlasnou hláškou z tohoto filmu je věta

Nežereš maso - nepoznáš vtip.

Ta se stala natolik populární, že ji dnes takzvaní všežravci mohou nosit například jako slogan na tričkách.

Knoflíkáři ale nebyly pouze filmem plným vtipných scén. Černá komedie rozdělená do šesti povídek se odehrává během jedné z teplých letních nocí roku 1995. Děj jednotlivých povídek je přitom propleten a jsou zapojeny nejenom různé tragédie, ale také náhody nebo absurdity. Knoflíkáři jsou známí i díky spojení uznávaných českých herců. Před kamerou se objevili Rudolf Hrušínský, Eva Holubová, Vladimír Dlouhý nebo Zuzana Bydžovská.

Petr Hřebejk, jehož kariéra byla filmem Knoflíkáři velmi ovlivněna, se v nadcházejících letech proslavil i dalšími celovečerními snímky. Tím posledním, natočeným v roce 2020, byl film Modelář s Kryštofem Hádkem v hlavní roli. V roce 2000 se podílel na filmu Samotáři a věhlasně známým je i jeho další filmový snímek Příběhy obyčejného šílenství.

Nejenom komedie, ale také dramata

Dramatickým filmem s prvky thrilleru a psychologického filmu je snímek natočený v roce 1991. Requiem pro panenku bylo a do dnešní doby je uznávaným celovečerním filmem. A to i přesto, že děj není tak úplně podle skutečných událostí, jak je na začátku filmu uvedeno.

Filmové zpracování představuje dívku Mariku, která je po zneužití otcem umístěna do ústavu pro chorobomyslné. Ve skutečnosti ale měla být umístěna do dětského domova. Kvůli chybě se tak ocitá na místě, které pro ni rozhodně není tím pravým. Díky vysoké inteligenci si uvědomuje, jak se s chovanci tamějšího ústavu zachází. Nakonec dojde k nešťastné události, při které ústav i spolu s některými pacienty skončí v plamenech.

Film pod taktovkou režiséra Filipa Renče byl na začátku prezentován jako snímek vycházející z reálné události. Ve skutečnosti ale za toto tvrzení získalo velkou kritiku. Příběh Evy Kováčové byl v reálu přeci jen trošku jiný a celá vina nepadala pouze na mladou dívku. K zapálení ústavu došlo v Měděnci v Krušných horách v roce 1984. Dochované záznamy pouze informují o požáru a dalšímu vyšetřování. Celé věci musel na kloub přijít až Josef Klíma se svými pověstnými reportážemi. Již 4 roky po události se režisér Filip Renč rozhodl začít připravovat filmové zpracování. To, jak dobře se mu povedlo, necháme na vašem posouzení.