Tohle byl nejhloupější král českých pohádek. A přesto největší komediální génius

Byl hercem, bavičem a hudebním mágem. Na jevišti dokázal spojit humor, hudbu a herectví tak, že divák často nevěděl, jestli se smát nebo plakat. Obvykle se dělalo obojí zároveň. Jeho životní cesta byla pestrá, plná kreativity, ale i osobních tragédií.

Dětství a rané hudební krůčky

Vyrůstal v Českých Budějovicích. Jeho maminka byla Ukrajinka a dala mu jméno Jiří. Otec si přál jméno Jan. To, že jej matka „trochu podvedla“, se tatínek dozvěděl až při zápisu do školy.

Jiří už od čtyř let hrával na housle. Někdy až šest až osm hodin denně. Po dokončení obchodní akademie nastoupil do orchestru Jihočeského divadla. Zde se zrodila jeho láska k hudbě a jevišti.

Hudební začátky a divadelní éra

Vystudoval skladbu a houslovou hru. Už od roku 1947 působil v orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Tam si vyzkoušel nejen hru, ale i režii, zpěv a skládání scénické hudby. Od 60. let se postupně přesunul do pražských scén. Nejdříve v Nuselském Hudebním divadle, později v Kladivadle v Ústí nad Labem.

V letech 1971 až 1973 působil v legendárním Divadle Semafor. Zde režíroval mimo jiné Kytici nebo Kdyby tisíc klarinetů. Následovala spolupráce s Josefem Dvořákem a hudebními programy v divadle Ateliér. Tam vznikaly nezapomenutelné komické scénky s písněmi Karla Černocha. V roce 1974 režíroval také program Hany Zagorové v divadle ABD.

Od konce 70. let začal pravidelně vystupovat v Činoherním klubu. Postupně se stal oblíbenou tváří české televize, filmu i rádia. Hudební divadlo se stalo méně dominantní. Nicméně jeho talent pro hudbu a komiku zůstal nezapomenutelný. V roce 1990 založil Hravé divadlo v Praze: první českou soukromou scénu po pádu komunismu, projekt však musel po krátké době ukončit.

Temná stránka baviče

Jiřího Císlera provázely i stíny minulosti. V roce 1978 ho Státní bezpečnost zaregistrovala jako kandidáta spolupráce. O rok později se stal agentem. Informoval například o aktivitách Jiřího Suchého vůči režimu, jeho záměrech a jednáních. Jeho spis byl sice později zničen, ale podle dokumentů je jasné, že Císler byl aktivním spolupracovníkem. A donášel i na své kolegy.

Tato část jeho života ukazuje, že i komik, který na jevišti rozdával smích, mohl mít v soukromí složité a temné kapitoly, které nesměly vyplout na povrch.

Tři zásadní ženy jeho života

O Jiřím Císlerovi se tradovalo, že byl nenapravitelný sukničkář. Před oltářem stanul více než jednou. Jeho první manželkou byla Božena Havlíčková, sólistka z Karlína, s níž měl dvojčata. Po rozvodu přišel románek s mladší ženou, který měl vést k další svatbě. Jiří si však na poslední chvíli rozmyslel a všem rozeslal telegram, že zemřel.

Nakonec našel štěstí s Magdou, s níž zůstal až do své smrti. Společně měli dceru Zuzanu a Jiří v jejím životě byl oddaným otcem i milujícím partnerem.

Nepromluvil čtyři roky

S přibývajícím věkem se u Jiřího projevily první známky Alzheimerovy choroby. Kolegové si mysleli, že jeho problémy s pamětí a záměny jsou vinou alkoholu, který občas užíval k úniku z reality. Ve skutečnosti však nemoc postupovala. Od roku 2000 už prakticky neřekl slovo.

Poslední roky trávil v tichu, často jen seděl u okna a zíral do prázdna. Možná se mu v mysli přehrával celý jeho život. Plný humoru, lásky i komplikovaných osudů. Jiří Císler zemřel 17. dubna 2004 ve věku 76 let.

Parte si napsal sám

Známý český herec si dokázal zachovat humor i v okamžiku, kdy psal vlastní parte. Napsal:

Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám… těžko tomu věřit, že je čas na poslední sešlost.

Svůj dopis zakončil milujícím odkazem na manželku Magdu a dceru Zuzanu a podepsal se jako „špatný, ale milující táta“. I na odchodu ze života si udržel svůj sarkasmus a nadhled.