Jean-Paul Belmondo opět jako bujarý švihák a akční hrdina par excellence v komedii Manželé z roku II

Film režíroval s citem a nádechem galského humoru Jean-Paul Rappeneau jako svůj druhý celovečerní film. I když byl Rappeneau velice plodným scenáristou, větší úspěch si získal jako režisér, který byl pověstný pečlivým smyslem pro detail. Na tento film si do kin ve Francii vyšlo v roce 1971 přes tři miliony diváků.

Výjimečné herecké obsazení dodává filmu obrovsky na atraktivitě. Zmíněný Belmondo je partnerem Marlene Jobert, která je považována za nejatraktivnější zrzku, která se ve francouzské kinematografii objevila. Její role Charlotte je pěkně divoká a zábavná. Jen stěží si lze představit, že původně chtěl režisér obsadit již slavnou Catherine Deneuve, která se chvíli předtím s Belmondem potkala na natáčení filmu Siréna od Mississippi. Blonďatá hvězda měla ale moc velké finanční nároky a film měl hodně nízký rozpočet. Kvůli tomu se natáčelo i v Rumunsku, kde byl levný kompars.

Komedie Manželé z roku II není úplnou klasikou, ale i tak jde o přívětivou historickou podívanou, která dokáže i dnes rozzářit nudný den.

O filmu

Francie prožívá své bouřlivé revoluční období. To však hlavního hrdinu moc nezajímá. On potřebuje rozvod! Nicolas byl nalezenec, kterého se ujal obchodník s vínem a vychoval ho spolu se svou dcerou Charlottou. Mladí lidé se dobře znali, byli na sebe zvyklí, měli se rádi, a tak se jednoho dne vzali.

Jenže Charlotta byla vrtošivá a hodně ctižádostivá. Uvědomila si, že je hezká a mohla by si výhodným sňatkem společensky polepšit. Vyhlédla si bohatého barona. Nicolas nebyl jejím nápadem nadšený a v záchvatu žárlivosti barona zabil.

Následoval útěk ze země, který mu měl zachránit život. Jako černý pasažér se na lodi přeplavil do Ameriky, a přestože měl hluboko do kapsy, štěstí mu přálo a ulovil dceru největšího boháče v kraji.

Vše se vyvíjelo správným směrem a vyhlídka svatby měla příslib zajištěné budoucnosti. Jenže plány překazil malý problém. Nicholas už jednu manželku měl a aby se mohl znovu oženit, musel se vrátit do Francie a využít novinky, kterou přinesla revoluce, a rychle se rozvést.

V rodné zemi na něj čeká celá řada překvapení. Tím největším je ovšem velice akční Charlotta, která se přidala ke skupině zastánců starých dobrých časů s cílem potlačit revoluci. Rozvod tak nebyl zrovna to, co ji zajímalo.

Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky.