Jana Preissová: Televize a filmy ji často ukazují jako křehkou princeznu, v soukromí byla a je bojovnicí

Proč neodešla? Možná proto, že už jako malá poznala, jak moc bolí rozpad rodiny. A rozhodla se, že u ní se to opakovat nebude.

Z Plzně až do srdce českého filmu

Narodila se v roce 1948 v Plzni. Osud ji rychle přivedl na DAMU. V roce 1970 úspěšně ukončila studium herectví. Její první kroky směřovaly do Divadla Na zábradlí. Zde si zahrála Mášu ve Třech sestrách nebo Elvíru v Donu Juanovi. Od roku 1990 ji můžete vidět v Národním divadle. Ztvárnila zde například Emilii ve Komedii omylů nebo Marii Stuartovnu v stejnojmenné hře.

Kromě divadla ji lidé milují i z filmového plátna. Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Tajemství nebo Dráculův švagr patří k její filmové ikonografii. A samozřejmě nesmíme zapomenout na legendární roli vodní princezny v Jak utopit dr. Mráčka. Ta jí vynesla status křehké, ale zároveň nezdolné filmové ikony.

Když život píše scénář a nikoli pohádku

Jako malá toužila být baletkou, potom letuškou či archeoložkou. Ani jedno se nesplnilo. Na DAMU potkala Viktora Preisse (tehdy ještě coby Jana Drchalová). Láska na první pohled? Přesně tak. Jejich vztah začal velmi mladičký. I když by romantik mohl očekávat pohádkový happy end, realita byla o něco komplikovanější. Životní zkoušky čekaly hlavně Janu: tolerance, odpuštění, pevné nervy.

V roce 1969 se vzali na pražské Novoměstské radnici. Bez luxusu, zato se spoustou lásky. První společné večeře? Levné špagety servírované na plechových kotoučích od filmových pásů. Romantika v jednoduchosti, můžete si říct, ale pravý test přišel brzy. Narodili se jim dva synové, Martin a Jan. A jelikož byl Viktor charismatický gentleman, aférky se mu občas nevyhnuly. Jana se naučila přežít s humorem, odpuštěním a nezdolnou trpělivostí.

Vodní princezna i šarmantní skromná dáma

Elegantní herečku zná celý národ nejen díky pohádkám, ale i filmovým dramatům. Držitelka Českého lva za vedlejší roli v historickém filmu Řád zůstává neuvěřitelně skromná. Přestože ji kamera v posledních letech sledovala méně, její návrat na plátna v roce 2019 byl triumfální. Po dvaceti letech ztvárnila starostlivou babičku Janinku po boku Bolka Polívky. Ukázala, že herecký talent a charisma nezmizely ani s časem.

Rodina byla pro Janu vždy na prvním místě. S manželem Viktorem vychovala dva syny, z nichž Martin pokračuje v hereckých stopách rodičů. Přesto se život nevyhnul stínům. Dlouhodobé deprese ji odsunuly z veřejného života. Dokonce se potýkala s rodinnými tragédiemi. Přesto, nebo možná právě proto, zůstala pevná, vtipná a sebevědomá. Přesně jako její legendární postavy na filmovém plátně. Má nějaký recept na šťastné manželství?

Na to nejsou žádné rady. Jenom musíte rozlišovat, co je podstatné a co ne. A abyste si měli pořád o čem povídat a uměli se spolu smát. Humor je láska, humor je život,

svěřila v rozhovoru pro Denik.cz.

Když je realita tvrdší než pohádka

Ačkoli televize a filmy často ukazují Janu jako křehkou princeznu, v soukromí byla a je bojovnicí. S psychickými problémy se vypořádávala se stejnou elegancí, s jakou hraje na jevišti. Rodinné výzvy, deprese, manželovy aférky? Nic ji nezlomilo. Když se v roce 2019 vrátila na plátna, ukázala, že herecký talent i životní síla mohou jít ruku v ruce.

Hraji hodně starostlivou babičku Janinku. Je mi docela podobná, protože ve skutečnosti jsem starostlivá babička, a jsem jí ráda,

řekla deníku Blesk.cz.

Jana Preissová tedy není jen postavou z pohádky. Je symbolem odolnosti, talentu a ženské síly, která dokáže přežít všechno, co život hodí do cesty. A přitom zůstat milá, vtipná a lidská. Přesně tak, jak si ji pamatujeme z obrazovek.