Filmy natočené podle knih Karla Maye očima několika generací dětí i dospělých

S příchodem filmů to děvčata měla snadnější, protože herci, kteří ztvárnili ústřední postavy těch nejoblíbenějších filmů, nemohli být vzhledově odlišnější. Stačilo si vybrat a potom si naplánovat krásný život uprostřed neodolatelné krajiny plné křišťálových vod a impozantních skal.

Nikdo tenkrát neřešil, že chorvatská krajina je sice krásná, ale vůbec se nepodobá skutečnému prostředí – Divokému západu. Dokonce ani nevadilo, že domorodé obyvatelstvo hráli výhradně běloši. Tato tradice potom pokračovala i v různých zábavných parcích, protože sehnat dost skutečných indiánů na evropském kontinentu byl problém.

Prosazení hollywoodských westernů v Evropě nebyl snadný úkol a trvalo roky, než tyto filmy diváci vzali na milost. Diváci byli ze sledování Vinnetoua zvyklí na spojitost s bratrstvím, snahu udržet mír a také na trochu romantiky.

Nebylo proto snadné přijmout „macho“ dovádění hrdinů amerického westernu, stejně jako skutečnost, že původní obyvatelé Ameriky byli v hollywoodských filmech nevyhnutelně vykresleni jako darebáci. Bylo nemyslitelné sledovat, jak hodní běloši bojují s krutými Apači. Vždyť to byl přece mírumilovný národ Vinnetoua! Nemohli být špatní.

Nemluvě o tom, že hvězdy hollywoodských westernů byli často muži s drsnými tvářemi, zatímco Pierre Brice a Lex Barker byli oba nápadně pohlední. Dokonce i italští filmaři pochopili, že musí na Divoký západ umístit i pár pohledných mužů, aby přilákali i ženské publikum.

S nadhledem je třeba uznat, že prostředí „vznešených divochů“ je stejně nesmyslné jako dělat z amerických domorodců jen „rudé ďábly“. V Německu dokonce svého času probíhal průzkum u dětí, které si hrály na kovboje a indiány. Všechny chtěly být indiáni, což bylo vzhledem k rasistickým předsudkům považováno za velice pozitivní.

Co se týče Pierra Brice, ten se role Vinnetoua nikdy úplně nezbavil a nakonec se s tím smířil. Naposled si tuto postavu zahrál v roce 1998 v televizním projektu Vinnetou se vrací.

Základní myšlenkou filmu je, že střelná rána, která zasáhla Vinnetoua do těsné blízkosti srdce (ve filmu Vinnetou: Poslední výstřel), nebyla smrtelná! Těžce raněný náčelník se zásluhou medicinmana uzdravil a poté žil mnoho let osamocen v horách. Žádný velký úspěch však toto dílo nesklidilo.

Pierre Brice udělal jeden herecký pokus v žánru sci-fi v televizním seriálu Star Maidens v roce 1976, kde hraje jednoho z chudých bělochů, kteří unikají tyranii na planetě ovládané ženami.

Od svých fanoušků to pěkně schytal. Pro tvář Vinnetoua to bylo přece urážlivé a ponižující, aby hrál domácího otroka, přestože patřil k těm nejpohlednějším z celého hereckého obsazení.

Nejpopulárnější Francouz v Německu Pierre Brice nikdy neslyšel o autorovi knih, které ho učinily nesmrtelným, až do vzniku prvního filmu. Na rozdíl od představitele svého bílého bratra se dožil krásných 86 let.