Hvězda Ulice vždy chtěla dělat herectví. Umožnilo jí zažít bolest, kterou by jinak nepoznala

Zdá se, že si se Soňou užijeme i v nové sezóně

Lucie Vondráčková, pro diváky TV Nova nyní hlavně milovaná i nenáviděná intrikánka Soňa Čechová z Ulice, byla dalším hostem pořadu TALK!, kde promluvila mimo jiné o tom, jak to má přes léto s prací. Kam se chystá s dvěma syny na dovolenou, ale prozradit nechtěla.

Jsem spíš podzimní typ. Mám ráda, když prší nebo je zataženo, takže prázdniny tak jako přežívám, nejsem úplně sluneční týpek, ale myslím, že to bude fajn. Kluci se mnou ještě jezdí rádi, tedy předstírají. Máme konkrétní plány na dovolenou, ale já si je nechávám pro sebe, protože potom je to součástí našeho rodinného tajemství.

Co se práce týče, pokračujeme teď ještě do čtrnáctého Ulici a pak docela začínáme brzo, prázdniny se tak jako zkracují v Ulici, což mi nevadí, protože to tam mám ráda. V divadle mám ale malinkou pauzu, od toho si odpočinu a docela jsem ráda. Teď jsme naposledy hráli set těch docela těžkých představení, a jak už bylo vedro, už se vám mozek tak zavařuje, že ty dvě hodiny, kdy opravdu musíte být jiná postava a solit texty, no, už bylo v hlavě zavařeno.

Herectví ji vždy bavilo, po jiné práci nikdy netoužila

Lucie Vondráčková vystudovala činoherní herectví a divadlo miluje, začínala už ve dvanácti letech v Národním divadle. Ačkoli sama sebe vnímá více jako herečku než zpěvačku, nadále ji baví dělat i koncerty pro fanoušky a je ráda, že se může na své písničky plně spolehnout. Může vlastně zpívat už jenom samé hity, protože za těch více než třicet let na scéně jich nastřádala slušnou řádku.

Vlastně už bych tam ani nemusela být, lidi všechny ty písničky znají, přestože je třeba tak moc nehrávali v rádiích. Ani si ty texty nemusím pamatovat, protože to za mě odzpívá celý ten sbor. Je to úžasné, jako když se ponoříte do peřin krásných melodií. Teď jsem měla dva velké koncerty v kongresovém centru a opravdu dvě a tři čtvrtě hodiny nonstop písniček a pár hostů, ale ti většinou zpívali se mnou, a jde to si to zapamatovat. Myslím, že je to docela dobré i pro paměťovou hygienu.

Dá se předpokládat, že když někdo působí v showbyznysu od dětských let, leccos mu to do života dalo, ale i vzalo. Lucka Vondráčková se jako malá objevovala po boku Karla Rodena, Jany Brejchové a dalších lidí, jichž si vážila. Pořád se něco učila a bavilo ji to. Herectví je pro ni vysněnou profesí, kterou chtěla vždycky dělat, a tedy i splněným snem, třebaže kvůli němu tak trochu přišla o teenagerská léta. Už tehdy si šla za svým krásným cílem a neměla proti čemu rebelovat, jelikož rodiče jí umožnili věnovat se tomu, po čem toužila.

V téhle profesi si všechno můžete vyzkoušet v těch rolích, takže když třeba neznám nějaký pocit a režisér mi ho nabídne v roli, můžu se do něj vtělit a třeba zažít i bolesti, které jsem v životě neměla. Je to v tomhle zajímavé.