Pravda o Bony a klid: Film, který neměl nikdy vzniknout. Jak vypadalo skutečné podsvětí v Praze 80. let

Vít Olmer patřil v osmdesátkách k režisérům, kteří se snažili ve svých filmech zachytit problémy současné společnosti. A to nemuselo být vždy nejsnadnější. V tom našel ve filmu Bony a klid společnou řeč se scenáristou Radkem Johnem. V roce 1987 tak vznikl jeden ze zásadních titulů posledních let normalizace.

Film byl průkopníkem zobrazení skutečných problémů společnosti

Film pojednává o důvěřivém mladíkovi, který přijíždí do metropole za lepším životem a dostane se na šikmou plochu. Johnovy scenáristické opusy byly dlouhodobě ovlivněny reportérskou praxí. Film Bony a klid není jen efektně vyprávěným kriminálním příběhem z atraktivního prostředí pražských veksláků, ale i pravdivou výpovědí o československé realitě konce osmdesátých let, kdy nebylo vzácným jevem provázanost podsvětí s policií a soudy.

Protagonistou vyprávění je naivní automechanik Martin, který se dostává z rodné Mladé Boleslavi mezi pražské překupníky valut. Z okradené oběti se rychle mění v činorodého aktéra pokoutních kšeftů s nedostatkovou tuzexovou měnou. Nejprve to bere jako jedinou možnost, jak získat zpět své peníze, ale časem si užívá sladkého života v nadbytku i lásce k půvabné Evě, kterou považuje za čistou duši, jež podobně jako on nachází štěstí v novém vztahu. Naivita však není důvodem k tomu, aby mu společnost odpustila jeho přešlap.

Přesvědčivost vyprávění příběhu, odehrávajícího se v realisticky působících pražských lokacích, dodal i zkušený kameraman Ota Kopřiva, který s Olmerem spolupracoval na řadě jeho předchozích filmů. V hlavní roli ve filmu exceluje přesvědčivý Jan Potměšil, který na sebe upozornil už v kontroverzním filmu Proč podle scénáře Radka Johna.

Film si vysloužil i pokračování natočené v roce 2014, to však už zdaleka neupoutalo tolik pozornosti.

Zajímavosti

Film byl po natočení zakázán tehdejším režimem. Při cestě do trezoru ale některý z tehdejších veksláků uplatil řidiče, aby film zavezl do kina, kde byl následně promítnut a z hlediště nahrán na kameru. Díky této pirátské nahrávce byl poté distribuován prostřednictvím VHS, přičemž cena za tyto VHS se zakázaným filmem se vyšplhala na tehdejších 500 Kčs. Až když cenzoři pochopili, že film se šíří nelegální cestou a půlka republiky ho viděla, dali mu zelenou i pro kina.

Píseň „Relax“ z roku 1983 od kapely Frankie Goes to Hollywood, která film provází, dostala zákaz v rozhlasovém vysílání BBC kvůli textu vnímaném jako zjevně sexuální. Ve filmu pak tato píseň zazní celkem šestatřicetkrát.

Filmový štáb byl během natáčení neustále pod dohledem STB, Vítu Olmerovi hrozili vyhazovem ze studia a vězením za urážku státního znaku apod. 

Kvůli jedné žhavé scéně byl Vít Olmer kritikem Rudého práva označen za pornografického režiséra a byl mu snížen honorář.

14. 12. večer na ČT1.