Schimanski, nejznámější německý inspektor, se proslavil dobrodružstvím s indiány

Ani studium na prestižní škole ve Švýcarsku jeho odhodlání stát se hercem nezměnilo. Měl štěstí, že starostlivá matka, kterou byla herečka Berta Drew, za něj ztratila dobré slovo hned v několika divadlech, čímž mu začátek kariéry docela usnadnila. On však toužil po větší popularitě a snažil se dostat k filmu. Matka mu přišla fandit i na jeho první filmovou premiéru v roce 1953, kde se na plátně potkal s krásnou Romy Schneider.

Urostlou postavu dokázal Götz George prodat, když režisér Harald Reinl hledal herce pro film Poklad na Stříbrném jezeře (1962), a přestože ho tam ošklivě pokousal kůň, se kterým si nějak nevěděl rady, na natáčení vzpomínal rád. Objevil se potom třeba ještě v dalších „mayovkách“, konkrétně ve snímcích Mezi supy a Vinnetou a míšenka Apanači.

Herec uvedl, že se nikdy za tyto role nestyděl, protože to bylo poprvé, kdy si vydělal herectvím slušné peníze a filmy byly velmi populární. To ještě netušil, že už za krátký čas nebude v Evropě nikdo, kdo by nevěděl, kdo je Horst Schimanski.

Přestože do velkolepého seriálu nenastupoval jako hvězda, produkci se v roli líbil a dokázal je přesvědčit o některých změnách své postavy. Jako první věc zamítl oblečení, které měl Schimanski nosit. Vysvětlil jim, že kdyby se v kriminálním prostředí v Duisburgu pohyboval v saku a kravatě, všichni lotři by se mu vysmáli. Další den přinesl šedou motorkářskou bundu, kterou koupil v army shopu. Rovněž se nabídl, že klidně na natáčení zapůjčí svou milovanou motorku.

Nikdo v té době netušil, že právě vytvořil image jedné z nejpopulárnějších postav německého kriminálního žánru, která se držela na vrcholu žebříčku popularity až do okamžiku, než se po německých dálnicích začali prohánět hoši z Kobry 11.

Svérázný inspektor měl rád nebezpečí i v soukromém životě – každou chvíli trávil potápěním na Sardinii, kde měl jednu ze svých nemovitostí. Jednou ho jeho koníček málem stál život, když se vynořil v okamžiku, kdy nad ním proplul motorový člun s turisty. Nakonec zubaté utekl a bylo zažehnáno i nebezpečí, že přijde o nohu. Za život byl v ohrožení života ještě několikrát a bral to tak, že nebezpečí k životu patří. Nakonec se dožil 77 let (1938-2016) a zemřel na problémy se srdcem. Měl zřejmě i rakovinu. Nechtěl však, aby byl Schimanski v očích fanoušků jako nemocný stařec, a tak se s ním jeho příznivci ani nemohli rozloučit.