Ano, šéfe: U Tří kytar se hraje o všechno. Zdeněk Pohlreich míří do upatlané vesnické hospody z budovatelských let

Hospoda u Tří kytar je jako mnoho dalších, které si v budovatelských letech lidé dokázali na vesnicích postavit sami. Liší se jedině v tom, že je stále v provozu, což už ve většině případů o takových hospodách neplatí a to i přesto, že je obce nabízí k pronájmu za symbolické nájemné. Důvodů, proč se symbol českého venkova vytrácí, je hned několik.

Samotné stavby jsou většinou hodně rozlehlé a provoz něco stojí. Navíc jsou často ve velmi špatném technickém stavu a peníze na opravu nejsou. Potom je tady samozřejmě cena točeného piva, které už moc přátele zlatavého moku neláká a raději si doma dají lahvové, koupené v supermarketu v akci. A samozřejmě chybí lidé, kteří by byli ochotní takovou hospodu provozovat s nejistým finančním výsledkem. A Zdeněk na takového nadšence narazil.

Taková útulná vesnička to je, a přitom zima, že by tu nastydl lední medvěd,

glosuje první minuty po příjezdu Zdeněk.

Michal tvrdí, že se snaží podávat poctivé jídlo s poctivou muzikou. Přiznává problémy, ale snaží se být pozitivní a přicházet vždy s něčím novým. S cenami je prý třeba držet se dole, jinak by ztratili hosty. Sám je v insolvenci a přiznává, že nad vodou ho drží rodina a Zuzana. Taky to, že ho jeho práce pořád baví. Jenže stačí to?

Od Zdeňka očekávám, že mi poradí, co děláme špatně, případně to, že moje účast bude jako reklama.

 Tady je všechno – pelmel mezi hospodou, klubem, jen zákazníci chybí,

komentuje prostor po příchodu Zdeněk. Michal má jasno:

Jsme ve špatné lokalitě, jeden autobus sem jezdí v únoru a druhý ve středu.

Vtipný jídelní lístek Zdeňka nenadchne.

Co je k@@a Cylindr? A fakt si můžu objednat kilo masa? Taky pizzu, tu nejlepší bych si dal. A country rolku. Plus umírám zvědavostí, co je salát Košice…

Salát Košice bych hnal až do Košic. Skoro mám pocit, že ve fastfoodech to dělají lepší. Abys tohle ukousnul, musíš mít pusu jako pytlík na zmije. Navíc si myslím, že je lepší lžička medu než pytel hoven. Ale možná to bude tím, že stárnu.

Takové je hodnocení jídel, která šéf na místě ochutná.

Kluci, to vám chutná pizza s brusinkami? Tak já jsem první, kdo si bude stěžovat. Je tady tolik chyb, že s tím bude opravdu třeba něco dělat. Ty plesnivé zdi, upatlanost, kam se podíváš, zkrátka bordel jak v tanku…

hodnotí šéf a ví, že se budou muset na vše důkladněji podívat.

Šéf vytkne, že jsou všichni v pohodě, ale je třeba zásadní upgrade. Projde všechny prostory a pochopí, jak neuklizeno na místě je. Ve sklepě, kde prosakuje kanalizace, konečně odkrývá pravdu o stavu budovy. Co chybí šéfovi ve sklepě? Snad jen mrtvola. Protékající voda tam je, a najednou je slyšet hudba.

To je Titanic normálně, v podpalubí voda, a nahoře se tancuje.

Další den se bude vařit.

„Až se bude konat mistrovství světa v házení hrachu na zeď, budeš asi mistr světa,“

reaguje Zdeněk na to, jak ho Michal nevnímá. Zdeněk je zmatený z toho, jak to v místě funguje. Přesto to nevzdá.

Jak dopadne zátěžový test? Zradí kuchaře technika? A co s tím? Ideální je hodit minulost za hlavu a zítra začít znovu. Třeba úklidem, plesem, bohatou tombolou. Vesnice zkrátka potřebuje funkční hospodu a je třeba se nevzdávat.

„Míša pookřál, Zdeněk mu dal chuť pokračovat dál, to je super,“

hodnotí manželka Zuzana.

Kamarádi, přišel čas odjezdu. Kdybych měl říct něco důležitého, tak by to byla prosba, abyste zapojili hlavu, obdivuju vás, na vesnici bych hospodu dělat nechtěl, je to těžká řehole, bylo mi potěšením,

řekl Zdeněk na rozloučenou.

Tři kytary byly na začátku trochu rozladěné, povedlo se nám to trochu vytunit, ale jak moc, to teprve uvidíme,

dodá na konec.

Dívejte se 16. 10. ve 21.35 na Primě. Už nyní na prima+.