Ano, šéfe: Šéf tentokrát zavítá do retro restaurace, kde vaří „čínu“. Do vrtule půjdou i čínští hosté

Majitel Vratislav Navrátil se svou přítelkyní Marcelou vaří počeštělou čínu, na kterou jezdí lidé z Prahy i Liberce. Lidé v poledne sice chodí, ale večer ne. A to se samozřejmě promítá do tržeb. Od šéfa chtějí, aby jim poradil, jak na to.

Zdeněk se odvážně pustil do jídla

Zdeněk na místě vidí hodně pamětníků, kteří sem musí chodit už opravdu dlouho. A nad jídelním lístkem se zamyslí, co by si daly hvězdy pop music, které právě takovou čínu ve své době milovaly.

Dá si padesátiletou polévku, kung-pao, kuře ve sladkokyselé omáčce i sumce….

Tady jsou si tak jistí svým produktem. Padesát let, to jen tak nesmázneš,

podotkne šéf a dá se do čekání.

Omáčka je hodně hustá, takže likviduje chuť masa. Kachna má divnou uzenou chuť, šéfovi chutnat nebude. Jak dopadne vyhlášené kung-pao pod drobnohledem šéfa?

 Všechno je přechucené a monotónní. Vydržet s tímhle padesát let, to je umění,

 podotkne šéf a vydá se do kuchyně.

Jídlo je přechucené, plave v omáčce jednoho typu, fakt mi nechutnalo,

zhodnotí jídlo před kuchařem. Kde se kuchař a majitel učil vařit? U pana Mazánka.

Vznikla nám tu gastronomická tichá pošta,

glosuje šéf. Jídla si předávali kuchaři mezi sebou a každý něco „vylepšil“. Z původní receptury tak nezůstalo vůbec nic.

Co ještě najde v kuchyni?

Pan Navrátil se ptá, jestli má jídlo nějaký potenciál. Šéf mu otevřeně řekne, že jídlo není dobré. Ale asi i on má respekt před tou padesátiletou tradicí a chová se slušně.

Koncepce je od soudruhů a je dobrá,

hájí se majitel.

Vráťo, všechno, co soudruzi vymysleli, stálo za vyližprdel, na jídle se podepsali nejvíc,

vysvětlí mu rázně šéf. Ten před restaurací dodává:

Venku zuří dvacáté první století, uvnitř rok 1975. Jestli tohle se dá spravit, jsem čínskej bůh srandy.

Kromě toho v tomto díle zjistíte, co je zácuc, jakému podnikání se šéf bude věnovat, až ho přestane bavit gastro, komu z hvězd showbyznysu místní kung-pao opravdu chutnalo a také to, jestli má místní delikatesa něco společného s autentickou kuchyní. Protože během zátěžového testu bude výsledky z kuchyně hodnotit také mezinárodní návštěva.

To ale možná není tak důležité. Jak si pochutnají Češi? A chtějí se vracet do miulosti? Zácuc je možná návykový. Plave v něm každé jídlo a stálí hosté na zdejší retro speciality chodí i desítky let. Když však jedna pamětnice ochutnala Zdeňkovu verzi, přiznala, že tak toto jídlo chutnalo ve zdejší restauraci před mnoha lety.

 Jak to půjde týmu se Zdeňkem v kuchyni? Co se tým mladoboleslavské restaurace přiučí a kdo bude mít největší nervy? Dívejte se.