Dnes v Ulici: Vilma se opět pohřešuje a ve vzduchu visí osudové znamení

Věrka se dozvídá o tom, že rozvod neproběhl 

Věrka, která chce být u všeho jako první, a to nejlépe jako hlavní organizátorka dané věci, se od Karly dozvídá, že něco tak zásadního, jako je rozvod mladých, zkrátka neproběhlo. Prostě se to nestalo. Možná, že ji na chvíli zamrzelo, že se nikdo neobtěžoval jí tuto novinu říct, je však nadmíru potěšena. Ihned to doma vyklopí Lubošovi a považuje to za osudové znamení. Jen ještě musí zjistit, jestli to Kryštof vidí stejně. Luboše to samozřejmě naštve. Protože on v tom vidí jen to, že bude rozvodové stání odročeno na jiný termín. 

Mára se pořád vrtá ve své zbytečnosti 

Mára, který měl jednu dobu pocit, že hvězdy jsou mu nakloněny, se opět plácá na svém dně jako ryba na suchu. Už si myslel, že má svůj život hezky ve svých rukou. Jenže pořád mu chybí maturita, která by ho měla jakoby vyšvihnout. Ve svém věku, s dvěma dětmi a rozvodovým stáním na krku hledá svůj dávno ztracený směr. Tonyho se ptá, jestli je vůbec možné, aby Monika měla pravdu v tom, že by měl zůstat s Karlou. Jenže nebude pak vypadat, že Karle všechno odpustil? Nevyrostou mu po tomto gestu znovu parohy? A bude ho Karla ještě vůbec chtít? Posunutý rozvod Mára zkrátka jako osudové znamení a blikající šipku svého nového životního směru nevidí. 

Zranění Martinu téměř dovedlo do náruče Jirky 

A zatímco Mára ještě tápe v tom, jakým směrem se má vydat, Martina je alespoň už na cestě své životní výzvy. Sedla na kolo a vyrazila vstříc cíli městského závodu, aniž by byl v dohledu. Do cíle se však nedostala, protože z kola spadla takovým způsobem, který si vyžádal zásah samotného Jirky Hložánka. U něj v kanceláři a posilněna dobrou whisky, se kouká na to, jak jí Jirka ošetřuje ránu. Ti dva se dostávají do takové těsné blízkosti, že to téměř vychází na polibek. V tom se však v Martině probudí panika. Odstrkuje Jirku a peláší z kanceláře pryč. Už za rohem je však z toho velmi smutná. To ještě netuší, že podobnou výzvu se rozhodla přijmout také babi Nyklová. 

Ta se totiž rozhodla dostat do svého bytu, aniž by o tom někomu předem řekla. Měla za to, že síly má dost. To se ale přepočítala stejně jako Martina. Ne vždy je ale důležité zvítězit, no ne? Někdy zkrátka stačí udělat věci jen z části nebo udělat aspoň něco. Vykročit, posunout se, přestat se dívat do minulosti... z toho by si měl vzít Kryštof Mareček příklad.