Ve filmu je obvykle více kontrolovaná a často probíhá v rámci předem daných scénářů, zatímco divadelní může být otevřenější a méně editovatelná, jelikož se odehrává v reálném čase bez možnosti následného střihu.
Často jde o snahu dosáhnout větší autenticity hereckých výkonů, přirozenějších dialogů nebo objevení nečekaných momentů, které obohatí příběh a dodají mu jedinečný charakter.
Může vést k spontánnějším a uvěřitelnějším emocím, zároveň dodává filmu neuchopitelnou energii a pocit živosti, který je těžké dosáhnout striktním dodržováním scénáře.
Ano, i velké produkce využívají improvizaci k doladění detailů, charakterů nebo k nalezení humorných či dramatických vložek, které nebyly v původním scénáři, ale skvěle doplňují děj.
Střihači a režiséři mají za úkol z velkého množství natočeného materiálu vybrat ty nejlepší improvizované momenty a citlivě je zapojit do celkové narativní linie, často s důrazem na zachování plynulosti a smyslu příběhu.
