Toto období je charakteristické silným ideologickým dohledem, cenzurou a autocenzurou, které ovlivňovaly výběr témat, žánrů a celkové vyznění děl. Dramaturgie se často pohybovala na hraně možného, hledala metafory nebo se uchylovala k apolitickým námětům.
Politické události po roce 1968 vedly k revizi uměleckých děl, zákazu řady tvůrců a potlačení kritických hlasů. Dramaturgie se musela přizpůsobit schváleným ideologickým směrnicím, což se projevilo v důrazu na určitá témata a potlačení jiných.
Preferovány byly žánry a témata, které odpovídaly socialistické ideologii, například budovatelské příběhy, historické události interpretované z pohledu režimu, nebo bezkonfliktní komedie. Potlačovány byly náměty s kritickým podtextem, experimentální tvorba a díla disidentů.
Ano, štítek zahrnuje i články pojednávající o tvůrcích, kteří byli v tomto období perzekvováni, museli odejít do exilu, nebo jejichž práce byla zakázána či výrazně omezena. Často se zabývá i jejich skrytým odporem nebo způsobem, jakým i přes restrikce dokázali tvořit.
Dramaturgie před rokem 1968 byla ve znamení liberalizace a větší umělecké svobody. Po roce 1989 došlo k úplnému odstranění cenzury a ideologických omezení, což otevřelo prostor pro dříve zakázaná témata, formy a kritické pohledy, které byly mezi lety 1968 a 1989 nemyslitelné.
