Zapomenutý český velkofilm za miliony. V Indii vzniklo něco, co dnes skoro nikdo nezná

Film, který se vymykal všemu, co tehdy vznikalo

Osmdesátá léta bývají spojována především s českými komediemi, rodinnými filmy nebo televizními seriály. Jen málokdo by v této době hledal mezinárodní koprodukci, která vznikala současně v Československu, Indii a Švýcarsku. Přesto právě takový projekt vznikl pod vedením Jiřího Sequense staršího a indického režiséra Basu Bhattáčárji.

Výsledkem se stal psychologický film Hořký podzim s vůní manga, který vypráví příběh české dokumentaristky Anny Hertlové. Ta společně s indickými kolegy natáčí dokument o Džaváharlálu Néhrúovi, prvním ministerském předsedovi nezávislé Indie. Při práci však utrpí vážnou autonehodu a její vlastní boj o návrat do života se začne prolínat s příběhem státníka, jehož myšlenky ji inspirují. Film kombinuje psychologické drama, historické události i cestopisné motivy a odehrává se ve dvou časových rovinách.

Na svou dobu šlo o mimořádně nákladný projekt. Zatímco většina československých filmů vznikala převážně ve studiích nebo v tuzemských exteriérech, tady štáb cestoval tisíce kilometrů daleko. Natáčelo se v Indii, Švýcarsku, Francii i v Československu, což dodalo filmu autentickou atmosféru, kterou domácí produkce nabízela jen výjimečně.

Jana Šulcová jako žena, která se nevzdává

Do hlavní role Anny Hertlové byla obsazena Jana Šulcová. V té době už patřila mezi nejznámější české herečky a diváci ji měli spojenou především s civilními, sympatickými hrdinkami. V Hořkém podzimu s vůní manga však dostala mnohem náročnější příležitost.

Její Anna není klasickou filmovou hrdinkou. Je cílevědomá, tvrdohlavá a ochotná obětovat osobní život práci. Po tragické nehodě se však musí vyrovnat nejen s fyzickými následky, ale také s krizí ve vztazích a hledáním nového smyslu života. Právě zde měla Šulcová možnost ukázat mnohem dramatičtější polohu svého herectví, než na jakou byli diváci zvyklí.

Dodnes se objevuje otázka, zda byla pro tuto roli první a jedinou volbou. Dostupné archivní materiály ani dobové články to však nepotvrzují. Žádný věrohodný zdroj neuvádí informace o jiných herečkách, které by o roli usilovaly. Je proto pravděpodobnější, že šlo o interní rozhodnutí tvůrců, jehož okolnosti se nedochovaly.

Proč právě Indie?

Na první pohled může působit zvláštně, proč se československý film věnoval právě Džaváharlálu Néhrúovi. Jenže vztahy mezi Československem a Indií byly v šedesátých až osmdesátých letech velmi intenzivní. Néhrú navštívil Československo a jeho osoba byla v tehdejším politickém prostředí vnímána velmi pozitivně. Jiří Sequens proto využil historickou událost jako výchozí bod pro osobní příběh ženy, která při natáčení dokumentu hledá nejen stopy významného politika, ale i vlastní životní sílu.

Právě toto propojení dokumentární linky s psychologickým dramatem bylo na filmu neobvyklé. Z dnešního pohledu může působit pomaleji a více přemýšlivě, tehdy však představovalo odvážný pokus propojit evropský a indický způsob vyprávění.

Himálaj místo barrandovských kulis

Jedním z největších lákadel filmu jsou dodnes exteriéry. Diváci se podívají do starého Dillí, do himálajské krajiny i na další autentická místa, která československý film zobrazoval jen zcela výjimečně. Právě díky tomu získal snímek atmosféru, jakou by studiové dekorace nikdy nenahradily. Na projektu spolupracovali čeští i indičtí filmaři, před kamerou se objevili herci z obou zemí a režii si rozdělili Jiří Sequens a Basu Bhattáčárja. Tak rozsáhlé propojení dvou odlišných filmových kultur bylo v první polovině osmdesátých let skutečnou raritou.

Film, který zmizel neprávem

Po premiéře v roce 1984 se z Hořkého podzimu s vůní manga nestal divácký fenomén. Část publika oceňovala exotické prostředí a velkorysou výpravu, jiní kritizovali pomalé tempo nebo komplikované prolínání osobního příběhu s historickou linií. Ani dnešní hodnocení nejsou jednoznačná a film dodnes rozděluje diváky.

To však nic nemění na tom, že představuje mimořádně zajímavou kapitolu československé kinematografie. Nešlo o běžný domácí film, ale o ambiciózní mezinárodní projekt, který se nebál cestovat za hranice, spojit dva odlišné filmové světy a nabídnout příběh, jenž se vymykal tehdejší produkci.

Připomeňme si ho jako odvážný experiment, který ukázal, že československý film dokázal spolupracovat s jiným filmovým světem dávno před tím, než se mezinárodní koprodukce staly běžnou součástí evropské kinematografie.

Ve vysílání 30. 6. v 16:00 na CSFilmu.