Pedro Almodóvar v čisté pozdní podobě, hodnotí kritik novinku v českých kinech

Jeden z nejoblíbenějších režisérů současnosti

Známý španělský režisér se narodil 25. září 1949 a natáčet začal coby filmařský samouk ve věku 25 let. Jeho celovečerním debutem se stala komedie z roku 1980 nazvaná Pepi, Luci, Bom a spousta dalších holek. Následovalo několik příznivě přijatých děl, avšak světovou událost představovaly až Ženy na pokraji nervového zhroucení, spletitá komedie z roku 1988.

Pověst kultovního tvůrce autorských filmů na sebe nenechala dlouho čekat. Ústředním tématem byly téměř výlučně mezilidské vztahy a jejich rozličné problémy. Drama Květ mého tajemství z roku 1995 bylo nominováno na řadu cen, v roce 1996 si odneslo Cenu za ženský herecký výkon Marisy Paredes na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Dramata Vše o mé matce (1999) a Mluv s ní (2002) dosáhla na zasloužené Oscary. Také další filmy z dílny úspěšného Pedra Almodóvara byly posléze uváděny na festivalu v Karlových Varech a získaly příznivé reakce diváků a vysoká hodnocení. Pedro Almodóvar si na Česko-Slovenské filmové databázi aktuálně drží 34. příčku mezi nejoblíbenějšími režiséry.

Jaké právo máme zpracovat cizí příběh

Ve čtvrtek 6. srpna 2026 měl v českých kinech premiéru další Almodóvarův počin, a sice drama Hořké svátky, jemuž nechybí silné ženské hrdinky, živá atmosféra, pastelové barvy ani jedinečná energie. Tím vším si režisér podmanil diváky na festivalu v Cannes, ale co na jeho nejnovější film říkají recenzenti na ČSFD, kde si snímek zatím vydobyl 61 %?

Děj vypráví o stárnoucím režisérovi Raúlovi, jenž píše příběh o Else, ženě prchající před životní krizí na prosluněné Lanzarote. Události a postavy natolik připomínají osudy skutečných lidí z Raúlova okolí, že to začne vyvolávat nepříjemné otázky, včetně té, jak moc může někdo kvůli inspiraci zasahovat do soukromí druhých.

Opět tu máme příběh, v němž někým vytvořená fikce ovlivňuje reálné lidské životy. Pedro Almodóvar je samozřejmě zkušený filmař a i scénář podivně rozklížený mezi dvě příběhové roviny, z nichž jedna vlastně není vůbec reálná (a bohužel je to zrovna ta zajímavější), dokáže přenést na plátno dynamicky a velmi líbivým stylem. Pokud se vám zamlouvá Almodóvarova estetika, budete zde patrně spokojeni. Film zajímavým způsobem načíná témata tvůrčí morálky a zřejmě v sobě nese spoustu autobiografických prvků, jen bych si asi přál, aby pro mě fungoval víc jako film.

Tak se vyjadřuje jeden z diváků na ČSFD, ale co na dílo říká filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký?

Jsem k filmu trochu rezervovaný. Protože je meta a dost kombinovaný, tak k tomu, co chce říct, co je emočním jádrem příběhu, dospívá dost pozdě v průběhu vyprávění. Možná právě ta užívaná, stálá Almodóvarova estetika z filmu vystupuje víc než rány, které si postavy navzájem působí.