Konkurence pro Belmonda skončila skandálem? 1 z nejkontroverznějších filmů Alaina Delona míří ve 20:00 na obrazovky

Alain Delon byl po dvě desetiletí symbolem francouzského filmu. Elegantní, charismatický a tajemný muž s pronikavým pohledem, který dokázal během několika vteřin ovládnout celé plátno. Diváci si ho zamilovali jako nájemného zabijáka v Samurajovi, obdivovali ho v Bazénu i v Černém tulipánovi. Na začátku osmdesátých let se ale rozhodl, že už mu role před kamerou nestačí. Chtěl dokázat, že umí film nejen zahrát, ale také natočit.

Výsledkem se stal thriller Kdo nastaví kůži (Pour la peau d'un flic), který Česká televize znovu připomene. Film, jenž dodnes budí rozpaky i obdiv. Jedni ho považují za poctivou detektivku staré školy, druzí mu vyčítají příliš zamotaný příběh. Na jednom se ale shodují téměř všichni – Delonovo charisma z něj doslova sálá.

Režijní debut, který měl všem něco dokázat

Kdo nastaví kůži nebyl jen další kriminálkou v Delonově filmografii. Šlo o jeho vůbec první režijní počin.

Do projektu vložil téměř všechno. Film režíroval, produkoval, podílel se na scénáři a samozřejmě si zahrál i hlavní roli soukromého detektiva Choucase. Mnozí francouzští kritici tehdy poznamenávali, že snad už chybělo jen to, aby prodával vstupenky před kinem.

Delon přitom neskrýval, že navazuje na tradici velkých francouzských kriminálek, které ho proslavily. Roky spolupracoval s mistry žánru, jako byli Jean-Pierre Melville, Jacques Deray nebo José Giovanni, a nyní chtěl ukázat, že jejich zkušenosti dokáže přenést i za kameru. Výsledkem je stylový thriller, který sází na atmosféru, napětí a přesně dávkovanou akci.

Příběh, který diváka nenechá vydechnout

Na začátku vše působí téměř obyčejně. Soukromého detektiva Choucase osloví žena, která hledá svou zmizelou slepou dceru. Jenže sotva se vyšetřování rozběhne, klientka je zavražděna a z nenápadného případu se stává nebezpečný souboj s lidmi, kteří udělají cokoli, aby pravda nikdy nevyšla najevo.

Delonův hrdina se postupně zaplétá do stále složitější sítě vydírání, korupce, násilí i policejních intrik. Přestřelky střídají automobilové honičky, drsné souboje i okamžiky překvapivého humoru. Právě kombinace napětí a ironických dialogů odlišuje film od Delonových chladných thrillerů ze sedmdesátých let. Řada zahraničních kritiků dodnes oceňuje, že si zde slavný herec uměl udělat legraci i sám ze sebe.

Delon versus Belmondo. Souboj, který bavil celou Francii

Na začátku osmdesátých let se francouzský film rozdělil na dva tábory.

Na jedné straně stál Alain Delon, elegantní samotář s kamennou tváří, na druhé Jean-Paul Belmondo, který sršel humorem, dělal vlastní kaskadérské kousky a působil jako nezničitelný akční hrdina.

Francouzský tisk jejich kariéry neustále porovnával a každý nový film obou hvězd se měnil v neoficiální souboj o diváky. Mnozí kritici dokonce označovali Kdo nastaví kůži za Delonovu odpověď na úspěšné belmondovky. Přibylo více akce, nadhledu i sebeironie, což u Delona do té doby nebylo úplně obvyklé.

Mladá Anne Parillaud zářila vedle legendy

Jednou z největších zajímavostí filmu je účast tehdy dvaadvacetileté Anne Parillaud. V době natáčení ji znal jen málokdo. O necelých deset let později se ale stala světovou hvězdou díky filmu Nikita režiséra Luca Bessona. V Delonově thrilleru ještě působí jako začínající herečka, přesto je zřejmé, že před kamerou má mimořádné charisma. Zahraniční recenze dodnes připomínají, že právě ona dodává jinak drsnému příběhu potřebnou dávku lidskosti a lehkosti.

Film, který fanoušky dodnes rozděluje

Kdo nastaví kůži nikdy nezískal status Delonových největších klasik. Mnozí recenzenti upozorňují, že děj je místy až příliš spletitý a divák se v množství postav a motivů může ztrácet. Na druhou stranu oceňují výbornou atmosféru, svižné tempo, povedené akční scény a Delonovu jistotu před kamerou. Na francouzských filmových databázích se dodnes objevují názory, že právě jako režisér debutoval více než důstojně, i když za svými hereckými vrcholy zůstává o krok pozadu.

Když francouzské thrillery vládly Evropě

Osmdesátá léta byla posledním obdobím, kdy francouzské kriminálky pravidelně konkurovaly hollywoodské produkci. Nebyly založené na spektakulárních efektech ani přehnaných explozích. Místo toho nabízely charismatické hrdiny, propracované zápletky, syrovou atmosféru a Paříž, která uměla být stejně romantická jako nebezpečná.

Alain Delon patřil k největším tvářím této éry. Po úspěchu filmu natočil ještě další dva thrillery jako režisér a definitivně potvrdil, že jeho talent nekončí před kamerou.

Pokud čekáte klasického Delona, mlčenlivého profesionála s ledovým pohledem, budete možná překvapeni. Jeho Choucas je uvolněnější, častěji vtipkuje, dostává se do komických situací a občas působí téměř jako hrdina dobrodružného filmu. Není to Delonův nejslavnější film. Není ani jeho nejdokonalejší. Je ale fascinující ukázkou okamžiku, kdy se jedna z největších evropských filmových ikon rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a riskovat.

Ve vysílání 10. 7. ve 20:00 na ČT.