V páteční Ulici Soňa zpochybní Irenino vedení, Erik se rozbrečí před Otou a Tony se přihlásí do televizní soutěže

Irenino pochybení jako příležitost pro Soňu

Irena to má poslední dobou náročné, musí skloubit péči o malého synka s povinnostmi ředitelky školy. Když dítěti rostly zoubky, příliš se nevyspala. Důsledky její tehdejší únavy se projeví v páteční epizodě Ulice.

Měla potvrdit rezervaci ubytování pro školní výlet, ale vykouřilo se jí to z hlavy. Co teď? Chatky připadly jiným zájemcům a nikde v okolí není volné místo. Soňa se nabídne, že problém vyřeší, obvolá rodiče a něco vymyslí. Irena jí bude samozřejmě vděčná a paní zástupkyně to odmávne rukou, jako by o nic nešlo. Musejí si přece pomáhat.

Vzápětí si ale Soňa nespokojeně postěžuje Prokopovi na Ireninu nekompetentnost a neschopnost řešit důležité věci. Nebýt jejích včasných zásahů, ředitelce by se dávno všechno rozpadlo pod rukama. Taková tvrzení Prokopovi připadají přehnaná a v žertu nadhodí, že by si dámy měly vyměnit místo. Na to si podle Soni musí Irena přijít sama. Mohla by snad Landová skutečně začít uvažovat o tom, že křeslo předá Čechové?

Otík draze zaplatí za dobrý skutek

Erik bude mít v pátek podivnou, melancholickou náladu. Šimon se ho pokusí rozmluvit, jelikož dobře ví, jaké to je – připadat si na světě úplně sám. Erik ale jeho snahy odmítne a doporučí mu, aby nestrkal nos do cizích věcí.

Později najde Erika osamělého na školní chodbě také Otík a přisedne si k němu na studenou podlahu. Ačkoli by neměl radit studentům s jejich starostmi, protože opravdu nemá potřebné vzdělání a kompetence, Erika se mu zželí a pokusí se proniknout pod tvrdou skořápku mladého drsňáka. Chlapec se nakonec přece jen rozpovídá o tom, jak ho všechno štve, jak mu všichni kolem lžou a jak si ho rodiče všímají akorát tehdy, když vyvede nějaký průšvih. Tíha vlastních problémů ho rozpláče a naneštěstí se právě v tu chvíli objeví na chodbě Soňa, která nabude dojmu, že jí synáčka rozbrečel Otík. Jak si s ním vyřídí účty? Přes paní ředitelku!

Tony se utká s lovcem v oblíbené vědomostní soutěži

Kryštof začal brát přípravu na maturitu o něco vážněji a konečně se pustil do povinné četby. Jako protiúkol si vzal nejdřív dílo, do něhož se mu chtělo nejméně – Kříž u potoka od Karoliny Světlé. Když Věrka tento skvost české literatury spatří v synově domácnosti, pochopitelně pojme podezření. Proč by proboha chtěl něco takového číst? Kryštof se pohotově vymluví, že knížku našel u popelnic a prostě se mu jí zželelo.

Věrku rozčílí vědomí, že jsou lidé tak necitliví primitivové a klidně vyhodí majetek knihovny na ulici. Rozhodne se knihu vrátit, kam patří, a tak Márovi nezbude než slíbit, že to udělá sám. Ve skutečnosti ale zamíří do Coolny, aby si mohl dál v relativním klidu číst. Při té příležitosti ho Tony překvapí nečekanými znalostmi o českých spisovatelích 19. století. Přizná, že trénuje, poněvadž se přihlásil do soutěže Na lovu.