Velké jubileum a ještě větší drama! Věrka v Ulici ztrácí kontrolu nad rodinou

Všechno nejlepší ke krásným kulatinám

Milena Steinmasslová se narodila v Praze dne 21. března 1955, tento rok tak slaví působivé kulatiny. Oblíbená česká herečka proslula řadou rolí v divadle, televizi i filmu. Za všechny můžeme připomenout Zdislavu z Lemberka v historickém dramatu V erbu lvice (1994), maminku Kudrnovou z komediálního seriálu Ranč U Zelené sedmy (1998–2005) či paní Prchalovou z Rodinných pout (2004).

Nezahálí ani v posledních letech, objevila se např. v psychologickém krimi dramatu Němá tajemství (2023) nebo v historickém životopisném dramatu Jako letní sníh – Život J. A. Komenského (2021). Na kontě má i další seriály, včetně Strážmistra Topinky, Doktora Martina, Mordparty, Podezření a samozřejmě Ulice, kde už od jara 2015 ztvárňuje Kryštofovu mámu a Lubošovu manželku Věrku Marečkovou.

Věrčino trapné sledování tety Běty

Věra je zásadová, přísná a precizní, ale milující dáma, která by pro rodinu udělala vše. Má sklony řídit životy svých blízkých, čímž v minulosti způsobila řadu škod. Odchod do penze ji výrazně zasáhl. Než aby hodila flintu do žita, pokusila se najít životní smysl přestěhováním do Prahy a studiem univerzity třetího věku.

Prošla nejedním zdravotním problémem i manželskou krizí, dokonce novým vztahem se starou láskou z dávných časů. Nakonec se vrátila k Lubošovi, s nímž se sice rozvedla, ale roku 2022 si ho zase vzala. Nyní pro ni představují prioritu milovaná vnoučata, avšak rodinné štěstí a pohodu jí v jubilejní dvacáté sezóně narušil nevítaný vetřelec – záhadná teta Běta neboli Alžběta Mochová v podání Dany Batulkové.

Karlina vzdálená příbuzná, sestřenice její zesnulé matky, je svéráznou a nespoutanou bytostí, pravým opakem přízemní a poněkud ušlápnuté, nudné Věrky. Právě proto je paní Marečkové trnem v oku, pro svou dobrodružnou povahu a jakousi lehkovážnost, s jakou např. bývalá letuška Běta cestuje po světě jen s malým příručním zavazadlem. Z cest si přiváží spoustu zajímavých historek, jednu bláznivější než druhou, a vyprávěním okouzluje jak nadšeného Vojtu, tak Karlu s Kryštofem.

Věra ji podezírá z nekalých úmyslů. Vadí jí, že o Mochové nic nevědí. Kde bydlí? Proč vždycky přijde a hned zase zmizí? Kvůli čemu se zničehonic ukázala po tolika letech nezájmu o Karlin osud? Detektiv Marečková je odhodlaná na to přijít, činí tak ovšem způsoby, které divákům připadají trapné. S její obezřetností a podezíravostí ale někteří souhlasí.

To byla největší trapárna, jak Marečková stopovala tetu Bětu, ale ta ji dobře protáhla po městě, s tou její nenápadností a poskakováním by ji poznal i slepý.

„Věrka je čím dál horší, celou rodinu si uzurpuje jen pro sebe!“

Nic proti, ale já bych před takovou tetou, co vypadá jak šílený trpaslík a leze si ke mně domů jako k sobě domů, zamkla a nazdar. A to je Karla policistka, přitom o ní nic neví a ještě ji klidně pouští domů a ke svým dětem?