Míša Badinková zpět na místě činu: Prozradila perličky ze začátků natáčení Ulice

Hrušínský na plac vnáší klid a pohodu

Ateliéry Ulice před pár dny zažily významnou událost. Herečtí kolegové a štáb připravili tajnou oslavu 80. narozenin Rudolfa Hrušínského mladšího, představitele jedné z nejoblíbenějších seriálových postav, totiž starého dobrého Vlastimila Peška. Zúčastnili se nejen ti, kteří stále pravidelně natáčejí, ale i ti, kteří přijeli speciálně pouze kvůli Hrušínskému. Vedle Dany Syslové, Kristýny Hrušínské, Ljuby Krbové, Aleny Štréblové či Vasila Fridricha se tak v zákulisí objevily například i Šárka Krausová a Michaela Badinková. Poslední jmenovaná hrála v Ulici profesorku češtiny, Lenku Drápalovou a později provdanou Hejlovou, a to už od prvního natáčecího dne a úplně první epizody.

Jsou to samozřejmě krásné vzpomínky, protože to období, co jsme tady zažili s Haničkou Maciuchovou, Martinem Hofmannem a právě s Rudolfem, byli jsme hodně spjatí a pro mě to bylo úžasné natáčení. Co pro mě znamená Rudolf Hrušínský? Klid, pohodu. Tady to fičí, ale Rudolf byl vždycky v klidu, nechytl tohle tempo. My s Haničkou jsme se vždycky už po cestě svlékaly, abychom to urychlily, ale on si vykračoval, prý, já tady běhat nebudu jako vy. Já si říkám, to vlastně dělá dobře, proč my tady vůbec běháme? Takže Rudolf sem vnášel takový svůj klid.

Ráda by se vrátila na delší dobu

Míša Badinková zavzpomínala samozřejmě také na onen první natáčecí den a záběry, které jsme sledovali v září 2005. Některé se natáčely už v létě během největších veder, přesto si spolupráci na projektu, z něhož se časem vyvinul takový kolos, nesmírně užila, jak uvedla v reportáži TV Nova.

Já jsem tady od prvního dne a na to nezapomenu, protože já jsem měla řídit auto a mně to úplně nešlo, tak Báru z produkce, která tady už není, oblékli pak do mých šatů, dali jí můj klobouček a ona ten kousíček odřídila. Bylo to pro mě stresující, protože jsem měla problémy s tím autem a byl pařák, začínali jsme v létě, byla tady strašná vedra a trošku jsme omdlévali. Ale bylo to v euforii, začínalo něco velkého, takže nás to bavilo a všichni jsme se seznamovali, bylo to takové čerstvoučké, hezké.

Když se začínalo točit, bylo to tady stejné, já i zapomínám, nemyslím si, že to vypadalo jinak, pamatuju si to takhle. Už se necítím s Ulicí nějak spjatá, ale lidi mě ještě oslovují Lenko. Hráli jsme někde v Ostravě a paní u snídaně mi říkala Lenko, pak se omlouvala. Vrátila jsem se na chvíli při příležitosti výročí, to bylo hezké, všechno tady funguje jako kdysi. Kdyby byla zajímavá linka, kdyby to dávalo smysl, tak proč ne? Ráda bych se vrátila. Teď mě diváci mohou vidět v divadle, zkoušela jsem s Petrem Rychlým komedii zájezdovou, Herec do domu, hůl do ruky. Čekají mě další dvě věci tuhle sezónu nazkoušet v divadle, chystám se ještě do dalšího seriálu.