Taneční: Krásná Jitka Ježková už má nadvlády svého manžela dost a chce změnu nejen na tanečním parketu

Monika (Jitka Ježková) a Oldřich (Saša Rašilov) tvoří stabilní manželský pár, který spolu kdysi vyhrával taneční soutěže, přičemž se právě chystá otevřít taneční kurzy pro veřejnost. Moniku ovšem po mnoha letech nebaví tančit pouze přesně podle toho, jak ji Oldřich vede, přičemž Oldřich vede opravdu rád a nehodlá nic měnit.

Svět je plný příběhů a návodů, jak najít lásku. Ale jak ji udržet, to už vám nikdo moc neřekne. Scenáristka Ivana Hokrová si tu práci dala. Přináší příběh manželů, které kdysi spojila vášeň pro tanec, ale roky společného života a výchova dvou dětí způsobily, že dnes jeden tančí sambu a druhý valčík... Oba musí zjistit, že nic není samozřejmost. A nejméně ten druhý,

 říká kreativní producent TV Nova Matěj Podzimek a dodává: 

Diváci v Tanečních dostanou pozitivní seriál do neklidných dob. Plný elegance, tanečních čísel a zahraničních i českých hudebních hitů let nedávných i dávno minulých. Seriál o nejobyčejnějších, a přitom nejdůležitějších věcech, vyprávěný s úsměvem a nadějí v dobrý konec.

Oldřich je ve svém živlu, když s Monikou začne pořádat taneční pro středoškoláky. Zato Monika toho začíná mít dost. Už ji nebaví pořád skákat podle Oldřicha a jeho matky (Daniela Kolářová), která mu přizvukuje. Situaci nepomáhá ani Moničin bývalý partner (Roman Zach), který o ni zjevně stále stojí. A když se do toho vloží ještě Moničina svobodomyslná sestra (Hana Vagnerová), začne jít opravdu do tuhého. Vypadá to, že pokud se Oldřich své role tanečního a životního mistra nevzdá, nebude mít brzy nejen s kým tančit, ale možná ani žít.

V seriálu se objeví i nastupující herecká generace, zastoupená Annou Marií Fučíkovou, Antonínem Holoubkem, Danielem Žižkou, Jennifer Baluchovou, Annou Dvořákovou nebo Janem Fantou.

To je vždy moje velká ambice. Mít herce, které znáte a kteří jsou fantastičtí, a nabídnout jim roli, kterou nehráli a která by je bavila. Už za sebou mají tolik rolí, že objevit něco úplně nového není úplně snadné. Potom, na druhou stranu, jim dát jako protiváhu herce, kteří se od nich tak trochu učí. Začátečníci. Vnáší do toho něco živého a něco nového a překvapují člověka v tom, jak tu věc pojmou. A diváci je neznají. Takže je to nové i pro mě jako režiséra a myslím si, že tady jsme udělali hned několik zázračných objevů. Co diváci v Tanečních uvidí, v rolích, jak říká Ivanka, puberťáků, tak to je velká věc. Třeba Anna Marie Fučíková, která hraje dceru Jitky Ježkové, bude oslňující nejen jako tanečnice, v čemž se strašně zlepšila během příprav, ale i jako herečka,

říká k tomu režisér a producent Jiří Vejdělek.

Rozhovory

Saša Rašilov jako Oldřich

Jsem upřímně zvědavý, jak a kam se sympatie diváků budou přiklánět.

Na co se diváci v Tanečních mohou těšit ve spojení s vámi?

Moje role, Oldřich, je muž středního věku žijící ve středně velkém městě, který kdysi se svojí ženou Monikou tvořil úspěšný taneční pár, a to i v soutěžích ve společenských i latinskoamerických tancích. Zároveň jsou dědici tradice ve své rodině, protože tanečním mistrem byl jeho tatínek. My ten příběh začínáme ve chvíli, kdy to vypadá že se té taneční školy bude muset Oldřich znovu ujmout, a to i s Monikou, kterou hraje Jitka Ježková.

Oldřich je hlava rodiny, která ráda vede. Jste takový i v osobním životě?

Já bych řekl, že ani moc ne. Rozhodně takovými skoro až despotickými sklony, které má Oldřich, určitě netrpím. Jinak tančím rád a je to na mě doufám znát. Poté, co jsem učinil velmi intenzivní zkušenost v jedné taneční soutěži, jsem o několik let později šel na casting pro roli tanečního mistra. Tím se mi potvrdilo, že jsem na ten tanec nejenom nezanevřel, ale že jsem to bral jako takovou výzvu, jestli si z toho ještě něco pamatuji a jestli mi něco z toho bude k užitku. A tu roli jsem dostal, takže to k něčemu evidentně bylo. Moc jsem si to natáčení užil.

Jaká byla příprava?

Měli jsme tréninky, se kterými jsme začali téměř třičtvrtě roku před natáčením. Nebylo to v takové intenzitě, jako když se potom to samotné natáčení blížilo, ale trénovat jsme museli.

A jak se vám hrálo s nastupující hereckou generací a vaší seriálovou manželkou Jitkou Ježkovou?

Mladí tam nejenom intenzivně tančí, ale také řeší svoje vztahy. Milujou se a perou. A tančí samozřejmě mnohem lépe než my dva. Takže jsme mohli tak trochu dělat ty starší a zkušené, co už moc nemusí, ale jen říkají „hezky, dobře, správně děti“. Jitčina postava (Monika) žádnou charakteristiku nepotřebuje. Stačí tu ženu jenom vidět ve spárech tohohle despotického manžela a jejich dětí, které jsou sice roztomilé, ale chtějí všechno, a hlavně to chtějí samy pro sebe. Což je ovšem v tomhle věku naprosto normální. Uprostřed toho, chtělo by se říct, že kraluje, ale spíš se to zoufale snaží všechno držet pohromadě právě ona, Monika.

Já jsem upřímně zvědavý, jak a kam se sympatie diváků budou přiklánět, protože já bych byl pro Oldřicha exkomunikovat, pokud bude mít seriál další pokračování. Tam už by měl být přibitý na zdi jako předložka, ta ubohá žena bude mít pak konečně klid. Na tom seriálu se mi líbí ona paralela s tancem, kdy to povolání, nebo chcete-li zaměstnání, které vždycky nějak musí být přítomno, tak v tomto případě je hodně výrazné a těm lidem zasahuje přímo do toho života. Tím pádem se dá říct, že vlastně stejně jako ten život, tak i ten tanec je chvílemi dřina a otrava. Ti lidi spolu nemluví, i když jsou si nejblíž, ale nakonec to ve výsledku vždycky krásně protančí.

Jitka Ježková v roli Moniky

Když už chcete něco změnit, tak je potřeba o tom mluvit a neočekávat, že ten druhý je vědma.

Na co se v Tanečních můžeme těšit?

Na mě, Sašu a krásné mladé lidi, naše seriálové děti. Máme je tak hezké a tak šikovné! Bude tam i nějaký tanec. Nejenom taneční, což je prý náš československý unikát, ale navíc i soutěžní tance a lekce pro ženy. A taky tam budou rodinné problémy. Nejen naší generace, aby to nebyla taková nuda, ale bude to i o těch generacích nad i pod námi. Mohlo by to zajímat hodně lidí.

A vaše postava Moniky?

Já mam pro ni takové jméno: „ultrasympaťanda“. Doufám, že jsem tomu scénáři dostála. Jestli to tak nedopadne, tak je to moje chyba, protože takhle byla napsaná. Nechtějte vědět, jak jsem si nazvala roli Saši. Nakonec z toho ale vychází strašně dobře, něžně a roztomile, a o tom to přesně je. Já bych Tanečním klidně přidělila takové motto, a to že když už chcete něco změnit, tak je potřeba o tom mluvit a neočekávat, že ten druhý je vědma. Berte to ale tak, že ve finále nějak všechno dobře dopadne. Mimochodem, ta paralela tancem je hrozně zajímavá a moje postava to tam často říká: „vede muž“. A to teprve uvidíte!