Tajnosti o natáčení 30 případů majora Zemana: Cenzura, politika a herecké prokletí

Lidé si pamatovali okupaci, pamatovali si útoky tehdejší policie na potlačování nepokojů v letech 1968–69. Seriál měl být velkolepý opus, který poválečnou dobu měl zpracovat tak, aby z toho bezpečnostní složky státu vyšly v dobrém světle.

Jak to všechno začalo

Pod vedením plukovníka Jana Kováře vzniká kostra pro projekt, který by měl vykreslovat 30 let československé historie a propagovat všechny útvary bezpečnostních složek . Tiskový odbor ministerstva zajistil, aby mohli historici do archivů, kde získali podklady k jednotlivým rokům. K dispozici tak nakonec měli asi 70 složek dokumentů, které převzal dramaturg Jiří Procházka.

Ten měl trochu pošramocenou pověst z roku 1968, kdy kritizoval politickou situaci a také zastaralost televize. Teď dostal možnost si spravit pověst a příležitost plně využil. Tak se ze seriálu stala propaganda, která však měla své kouzlo a diváci ho brali jako dobrodružný seriál, při jehož sledování se opravdu bavili. Vyzdvihnout je také třeba brilantně zvládnuté filmové řemeslo. Atmosféru podpořila i hudba Zdeňka Lišky.

Dramaturg Jiří Procházka na seriálu spolupracoval s majorem Leošem Jirsákem, který byl známý z televizní obrazovky. Spolu navrhli schéma jednotlivých dílů seriálu s pracovním názvem 30 nejzajímavějších případů majora X a předobrazem se stal populární polský seriál Kapitán Kloss z roku 1968. Hlavní hrdina se nesměl podobat kriminalistům ze západních seriálů.

Procházka potom spolupracoval s jednotlivými autory scénářů i s budoucím režisérem. Původně se mluvilo o dvou režisérech (Voloďa Čech a Jiří Sequens). Nakonec však pro ucelenost seriálu padla volba pouze na Jiřího Sequense – politicky spolehlivého režiséra, který se podepsal třeba pod snímky Atentát, Kronika žhavého léta, Hříšní lidé města pražského.

Herec Rudolf Jelínek si Sequense pochvaloval. Natočil s ním řadu věcí. Mluvil o něm jako o prvotřídním profesionálovi, který měl vše dokonale promyšlené a připravené.

Vliv tiskového odboru MV byl na natáčení seriálu zcela zásadní. Na natáčení byli poradci, velkou podporu z ministerstva měl dramaturg Procházka. O seriál se zajímal i tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina. Stalo se pravidlem, že se během natáčení tvůrci, herci i poradci z ministerstva, dokonce i ministr stýkali na recepcích. Tiskový odbor ministerstva umožnil filmařům uzavírat pro natáčení silnice, propůjčoval jim objekty. Vyřizoval jim také natáčení v cizině (např. v Berlíně, na Kubě).

Výběr hlavní role

Právě Sequens si vybral hlavního představitele. Zvažováni byli také Štefan Kvietik, Petr Kostka nebo Radoslav Brzobohatý. Brzobohatý byl však v té době kvůli trezorovému filmu Ucho na černé listině. Režisér si ho nakonec prosadil do záporné role.

Volba hlavní role nakonec padla na Vladimíra Brabce, který hrál v Národním divadle právě Cyrana z Bergeracu.

Brabec si vždy chtěl zahrát kriminalistu a v té době netušil, jak zásadní pro něj role Honzy Zemana bude. Natáčení bylo fyzicky i psychicky náročné. Měl 39 let a postava majora Zemana se pro něj stala životní rolí, ale i prokletím.

Ze začátku nemůžete říct, že jste roli neměli brát. Nevěděli jsme přesně, do čeho jdeme. Potom už z toho nešlo utéct.

Jan Zeman se vrací z koncentračního tábora domů a na vlastní pěst vyšetřuje vraždu svého otce, posléze se stává členem kriminálky a buduje si kariéru. Zeman není „estébák“, který by honil třídní nepřátele, ale je to prostý kriminalista. Jak se však ukáže, za všemi kriminálními činy stojí nepřátelé dělnické třídy. Zásadní postavou je agent Pavel Bláha (Radoslav Brzobohatý). Ten je vyslaný, aby škodil novému režimu. Selže ve svém úkolu a také zabije Zemanovu manželku.

Seriál a jeho kontroverze

Vedle Brabce si v seriálu zahrála celá řada herců. Výraznou roli měla Jaroslava Obermaierová. Ta tvrdí, že ani nevěděla, jak velkou roli přijala. Nic moc se neřešilo. Zavolali jí a už se točilo. Jaromír Hanzlík o rolích v té době promluvil jasně, odmítnout roli v takovém propagandistickém seriálu se rovnalo herecké sebevraždě. Hanzlíkovi se však z natáčení podařilo vybruslit.

První díl se vysílal 18. dubna 1975. Seriál se skládá ze tří desetidílných sérií. Postupně se děj více politizuje. Ty nejvíce tendenční epizody se natočily podle scénáře Procházky. Hodně problematické jsou díly zasazené do let 1967 až 1969.

Jedna z epizod, která nakonec vyšla pod názvem Štvanice, se dokonce musela přetáčet, protože nebyla cenzurou schválená. Pražské jaro je ústy majora Zemana označeno jako „svinčík“, který se bude ještě dlouho uklízet. Za zmínku stojí i epizoda Studna, která přinesla na obrazovky tak zajímavý námět, že se diváci v současnosti mohli dokonce podívat na nové zpracování příběhu.

Nakonec už to během natáčení trochu skřípalo i mezi dramaturgem a režisérem, protože ten stále více dodané scénáře upravoval. Sequens chtěl, aby měl děj více kriminální charakter. A za úpravy dostával dobře zaplaceno, což se dramaturgovi Procházkovi nelíbilo. Ten chtěl především v popředí ideologii a třídního nepřítele.

Po revoluci se proti seriálu postavily dva tábory. Někteří ho zatracují jako promyšlenou falzifikaci dějin, jiní ho berou jako dobový kriminální seriál.

A jak to vidíte vy? Podíváte se občas na nějakou epizodu? Dilema, zda vysílat, či nevysílat, je totiž vyřešeno tím, že všechny epizody najdete zdarma na největším internetovém serveru pro sdílení videosouborů.