S Miloslavem Šimkem zmizela z obrazovek chytrá politická satira a jeho nenapodobitelný humor

Miloslav Šimek o sobě dal vědět už začátkem šedesátých let, kdy společně s Jiřím Grossmannem založili Divadelní klub Olympik, kde působili do roku 1967. Odtud zamířila populární dvojice do pověstného divadla Semafor, které založil o pár let dříve Jiří Suchý.

Miloslav Šimek, který původně mířil do úplně jiného oboru a vystudoval pedagogiku, se nakonec stal jednou z nejvýraznějších osob české humoristické scény. Zhruba desetiletá spolupráce s Jiřím Grossmannem je dodnes považována za jeho nejlepší období v kariéře.

Po smrti Jiřího Grossmanna začal spolupracovat s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným a Jiřím Krampolem.

Šimek nežil jen prací. Moc rád trávil čas na chalupě v jižních Čechách a hodně času si dokázal vyšetřit pro sport, který miloval. Jeho vášeň pro tenis byla pověstná. Ke sportu vedl i své děti a jedna z dcer to dotáhla do juniorské tenisové reprezentace.

Vítr z plachet mu nevzal ani rok 1989

Po revoluci Šimek využil dobu plnou změn a nadšení a po odchodu ze Semaforu založil Divadlo Jiřího Grossmanna jako vzpomínku na přítele, který podlehl v prosinci 1971 leukémii. To ještě netušil, že se s touto nemocí v akutní formě bude také potýkat.

Znovu se dostal na vrchol popularity s televizním pořadem S politiky netančím (na ČT, 52 epizod). Po jeho boku se začala objevovat Zuzana Bubílková, která mu v jeho humorných scénkách dělala parťačku, ze které si rád dělal legraci. Na pořad navázal s dalším zábavným představením Politické harašení aneb S politiky stále netančíme (na TV Nova, 21 epizod).

Pořad S politiky netančím byl politickou satirou. Jeho hlavním cílem bylo parodování aktuální české a občas také slovenské politické scény. Převážně se tak dělo formou humorných a štiplavých scének, které si Šimek a Bubílková psali sami.

Diváci dokázali ocenit vzácnou kombinaci rýpavého, ale velice inteligentního humoru a výbornou souhru moderátorské dvojice. A to se pořad S politiky netančím vysílal v přímých přenosech, takže se nic nestříhalo a neupravovalo. Zkrátka, v Šimkově podání se i tak nezáživné, nudné a rozčilující téma, jakým je politika, stalo nejen snesitelnou, ale dokonce i žádanou a uklidňující zábavou. 

Po přechodu na komerční televizi už se z řad diváků ozývaly hlasy, že se dvojice podbízí a mění svůj styl, ale stále šlo o zábavu, která si dokázala najít své příznivce.

Po smrti Miloslava Šimka v roce 2004 uváděla Zuzana Bubílková pořad sama, ale bez Šimka pořad začal skomírat a diváci snahu Bubílkové neocenili.