Retro biják: V roce 1975 se natáčel český Tom Sawyer. Film dostal název Páni kluci

Už první záběry naznačují pohodovou atmosféru. Prosluněnou venkovskou krajinou ujíždí vlak obalený párou z parní lokomotivy. Po louce za ním běží školák Tomáš (Michael Dymek), který se ho snaží zastavit. Strojvůdce totiž zapomněl nabrat pana doktora. Když se Tomášovi podaří vlak konečně zastavit, dostane za odměnu cukrkandl a vrací se spokojeně po kolejích domů. Čas klukovských her může začít. Tento film by se měl každý rok vysílat první den prázdnin, aby připomněl dětem i dospělým, že krásné léto plné dobrodružství se dá zažít i bez exotických dovolených a mobilních telefonů.

Režisérka Věra Plívová-Šimková natočila svůj šestý film podle scénáře Jana Procházky, ten však byl na seznamu zakázaných autorů, a tak se pod scénář podepsal Vít Olmer. Dokonce ani režisérka v té době netušila, kdo je skutečným autorem scénáře.

V původní verzi scénáře byl příběh zasazen do amerického prostředí. Režisérka si vybrala české prostředí, což bylo jednodušší na výběr exteriérů. Také šlo o finanční rozpočet. Původní záměr natáčet v Podkrkonoší nevyšel, protože se nenašla žádná lokalita, která by podle filmařů mohla do příběhu vnést tu správnou atmosféru.

Nakonec filmaři skončili v Litoměřicích, na malebném nádraží v Levíně a třeba i na hradě Rýzmburk.

Natáčení v Levíně

Všichni pamětníci, kteří se natáčení na nádraží v Levíně zúčastnili, si to pamatují dodnes a připomínají to i mladší generaci. Je jasné, že to pro ně byla velká událost. Nádraží prošlo velkými úpravami, a dokonce se mělo jmenovat Zaječí. Proti tomu však místní tak silně protestovali, že si Levín prosadili.

Největším oříškem bylo sehnat dobovou provozuschopnou parní lokomotivu s vozy. Nakonec si ji vypůjčili z cukrovaru v Mnichově Hradišti. Do Levína dokonce dojela sama. Potom už bylo vše na barrandovských řemeslnících, aby odvedli svůj kus práce.

V pondělí 11. srpna roku 1975 v osm hodin ráno stál na nádraží v Levíně opravdový osobní vlak s parní lokomotivou. Přišel první natáčecí den. Po několik dní se vznášela na vlakovém nádraží atmosféra přelomu 19. a 20. století. Běžný provoz lokálek byl zachován a filmaři točili v pauzách mezi pravidelnými vlaky. Běžní cestující mohli parní lokomotivu zahlédnout ve stanici Lovečkovice, kam byla odstavena vždy, když bylo třeba uvolnit koleje v Levíně. Posledním filmovacím dnem na lokálce byl čtvrtek 14. srpna 1975.

Herecké obsazení

Herci na natáčení vzpomínají rádi, režisérce se podařilo skloubit nenucený projev dětských představitelů s komediální nadsázkou u profesionálních herců. Dětské role byly obsazeny vesměs neznámými talenty, až na Magdu Reifovou a Petra Starého. Tetičku Apolenu si zahrála Iva Janžurová, přednostu stanice Karel Augusta, učitele Lopatu Josef Somr a Petr Nárožný se objevil jako řídící Pajprle.

Svou velkou roli měla ve filmu i krajina, kterou zachytil kameraman Emil Sirotek.

Film se dostal k divákům začátkem roku 1976 a sbíral jednu filmovou cenu za druhou. Věra Plívová-Šimková pak na chlapecký příběh navázala volným dívčím pokračováním již podle vlastního scénáře. Vznikl tak film Jak se točí Rozmarýny.