Purpurové řeky: Film, který dal Jeanu Renovi novou tvář drsného vyšetřovatele

Když francouzský bestseller dorazil na plátno

Režisér Mathieu Kassovitz, známý do té doby hlavně z kultovního filmu Nenávist (La Haine), se pustil do adaptace stejnojmenného románu Jeana-Christopha Grangého. Thriller o sérii brutálních vražd v univerzitním městečku Guernon spojil prvky klasické kriminálky, hororu a mysteriózního dramatu. To vše způsobilo, že čtenáři měli zlé sny a později divákům naskakovala „husina“.

Dvě herecké legendy v hlavních rolích

Do hlavních rolí režisér obsadil duo, které samo o sobě slibovalo tahák na diváky: zkušeného Jeana Rena jako komisaře Niemanse a charismatického Vincenta Cassela v roli mladého detektiva Kerkériana. Jejich kontrastní dvojice, starý vlk a mladý rebel, nakonec fungovala dokonale.

Film se natáčel v Alpách, zejména v Savojsku a u Mont Blancu. Tvůrci chtěli dosáhnout autentické zimní atmosféry, a tak se nevyhnuli extrémním podmínkám. Herci i štáb pracovali často v mínusových teplotách, v těžko dostupném terénu. Někteří statisté později vzpomínali, že jim připadalo, jako by netočili film, ale byli součástí vojenské cvičení v horách. To vše se vyplatilo.

Jean Reno jako drsný vyšetřovatel i gentleman se smyslem pro humor

Jean Reno měl už v té době na kontě role v hitech jako Leon nebo Ronin. Purpurové řeky mu ale otevřely cestu k dalším seriózním krimi rolím. Reno, známý svým suchým humorem, si během natáčení rád dělal legraci z Cassela. Mladší kolega prý dostal přezdívku „koza“, protože neustále skákal po skalách a lezl tam, kam by Reno nikdy nešel.

Francouzský herec má vzpomínky i na Česko. V devadesátých letech několikrát navštívil Prahu a podle zákulisních historek si velmi oblíbil české pivo a knedlíky. Při natáčení Purpurových řek se prý smál, že kdyby byla natáčecí základna v Česku, nikdo by ho nedostal na hory a raději by seděl v hospodě.

Zápletka, která nedá spát

Film propojuje dvě vyšetřování: Niemans řeší brutální vraždy v Guernonu, zatímco Kerkérian pátrá po znesvěcení hrobu malé dívky. Brzy se ukáže, že případy spolu souvisí. Hlavní motiv je spojen s genetickými experimenty a univerzitními elitami, které skrývají temná tajemství.

Výrazné jsou vizuálně silné scény, třeba nalezení těla ve skále, nebo napínavé honičky v horském prostředí. Kassovitz dokázal propojit drsnost reálného zločinu s mrazivou atmosférou hor a vytvořil napětí, které místy hraničí s hororem.

Reakce českých diváků: nadšení i kritika

Čeští diváci se k Purpurovým řekám dostali v roce 2001. Na první pohled zaujala „jinakost“ francouzské kriminálky. Nebyla to americká akce plná explozí, ale pomalejší, temnější příběh, který stavěl na atmosféře.

Reakce u nás byly vesměs pozitivní. Diváci oceňovali zejména výkon Jeana Rena, vizuál a napětí. Občas se ale ozývaly výtky, že zápletka je až příliš komplikovaná a finále trochu překombinované. V diskuzích na českých filmových fórech se objevuje i častý povzdech: „Kniha je lepší.“

Přesto se Purpurové řeky staly oblíbenou „temnou kriminálkou“ a v mnoha domácnostech dodnes patří mezi filmy, ke kterým se lidé vracejí.

Zajímavosti z natáčení

Vincent Cassel si většinu akčních scén točil sám, včetně skákání po skalách. Tvrdil, že mu kaskadérské dublování „kazí flow“.

Režisér Kassovitz měl problém s cenzory, některé scény byly prý příliš brutální. Do kin se dostala mírně sestříhaná verze.

Reno měl během natáčení problém s koleny a část horských scén musel točit jen díky pomoci lékařů. Přesto se snažil působit, jako by mu „nic nebylo“.

Proč film obstojí i po čtvrt století

Film Purpurové řeky si dodnes drží status kultovní francouzské kriminálky. Oproti americkým filmům vyniká v budování atmosféry a v kombinaci žánrů. Jean Reno tu ukazuje svou lidskou tvář. Není to neomylný superhrdina, ale unavený policista, který se snaží pochopit spletitou síť tajemství.

Zároveň se film stal předlohou pro pokračování i seriál, což jen potvrzuje jeho silný vliv. A i když dnes máme Netflix plný kriminálek, Purpurové řeky jsou důkazem, že francouzská kinematografie umí hrát první ligu.

Purpurové řeky nejsou jen „další kriminálka“. Jsou to dvě hodiny napětí, vizuální krásy i děsivých zjištění. Jean Reno a Vincent Cassel vytvořili dvojici, která vás přiměje přemýšlet, smát se i bát. A pokud film znáte, možná se k němu po letech vrátíte, nejen kvůli atmosféře, ale i proto, že některá tajemství vás donutí dívat se znovu a hledat stopy, které jste poprvé přehlédli.

Příjemnou zábavu už 4. října večer na ČT2.