Pamatujete si plavou princeznu Violu z pohádky Za humny je drak? Jana Beránková zestárla s noblesou

A s ní i herečka Jana Beránková, jejíž jméno možná dnes nezní z titulních stran, ale v paměti diváků má své pevné, trochu pohádkové místo.

Pohádka, která si na nic nehrála. A právě proto funguje

Rok 1982 přinesl do českých kin film, který se tvářil nenápadně, ale časem se z něj stala stálice televizních obrazovek. Za humny je drak není pohádka o velkolepých bitvách a ohnivých efektech. Je to příběh o lidskosti, předsudcích a o tom, že ne všechno, co má šupiny, musí být zlé.

A právě tady se objevuje Jana Beránková jako princezna Viola. Královská dcera, která se odmítá chovat podle předem nalinkovaného scénáře. Místo výhodného sňatku dává přednost lásce k potulnému loutnistovi Marianovi. Ano, přesně tomu, ze kterého královi vstávají vlasy hrůzou.

Princezna Viola: jemná, ale rozhodně ne slabá

Viola není typ princezny, která by čekala, až ji někdo zachrání. Má vlastní hlavu, vlastní srdce a občas i pořádnou dávku tvrdohlavosti. Jana Beránková ji ztvárnila s lehkostí, přirozeností a šarmem, který nepůsobí přehnaně ani po letech. Zajímavostí, která dnes možná pobaví, je fakt, že hlas princezně propůjčila Ilona Svobodová. Dabing byl tehdy běžnou součástí filmové výroby a divákům to nijak nevadilo. Kouzlo fungovalo i tak. A funguje dodnes.

Po boku Jany Beránkové se objevila plejáda výrazných herců. Od Josefa Kemra přes Lubomíra Kostelku až po Ivanu Andrlovou. Každý z nich přispěl k tomu, že film nepůsobí jen jako další pohádka, ale jako svět, kam se chcete vracet.

Drak, který nechce princeznu (a to je ten problém)

Zatímco král řeší draka podle tradičních příruček („drak = nebezpečí = zabít“), realita je o dost méně dramatická. Drak Mrak je dobrák, který by nejraději žil v klidu v lese a nikoho neděsil. Jenže pověsti jsou silnější než fakta. To je téma, které je překvapivě aktuální i dnes.

Do hry vstupuje uhlířova dcera Lidka, která jako jedna z mála vidí pravdu. A zatímco se král snaží vyřešit situaci po svém, vzniká absurdní nápad. Když už má být drak ženatý, proč by si nebral Lidku místo princezny? Ano, i pohádky umí být ironické. A právě díky tomuto jemnému humoru film nezestárl.

Herecká kariéra, která se ubírala jinudy

Možná vás překvapí, že filmová kariéra Jany Beránkové nebyla dlouhá ani bohatá na role. Přesto zanechala stopu. Její jméno se objevuje také u filmu Závrať z roku 1963, tentokrát však nikoli před kamerou, ale v zákulisí. Pracovala jako klapka.

Závrať, poetický a psychologicky laděný snímek Karla Kachyni, vypráví příběh prvního milostného okouzlení a patří k oceňovaným filmům své doby. Jana Beránková se tak podílela na díle, které má v české kinematografii své pevné místo, i když jinou formou.

Trocha tajemství nikdy neuškodí

O osobním životě Jany Beránkové se ví jen velmi málo. A možná je to tak dobře. Podle dostupných informací pochází z Kojetic, kde také vyrůstala. Už během školních let se objevila na ochotnickém jevišti, což naznačuje, že vztah k herectví vznikl přirozeně a bez velkých ambicí.

Žádné skandály, žádné rozhovory plné senzací. Jen jedna výrazná role, pár stop v historii filmu a ticho. V době, kdy se každý detail sdílí na sociálních sítích, je to skoro osvěžující.

Proč si na Janu Beránkovou vzpomenout právě dnes?

Protože Za humny je drak není jen pohádka pro děti. Je to příběh o odvaze být jiný, o schopnosti vidět dobro tam, kde ho ostatní nehledají, a o lásce, která se nebojí jít proti proudu. A Jana Beránková byla tváří tohoto poselství.

Nemusela natočit desítky filmů, aby se zapsala do paměti diváků. Stačila jedna princezna, jeden drak a jeden příběh, který se vypráví už více než čtyřicet let. A to je, ruku na srdce, pohádkový výkon.