Princezna Arabela uchvátila děti i dospělé, přitom Jana Nagyová získala roli jako náhradnice

Přípravy na seriál byly v plném proudu, a protože šlo o velmi drahý projekt, nebylo možné s náhradou herečky do jedné z hlavních rolí dlouho otálet. A tak dostala šanci slovenská herečka Jana Nagyová. Námět pohádkového seriálu byl slibný, herecké obsazení snad ani nemohlo být lepší a u práce na jednom projektu se potkala elita herců a hereček. Když měl seriál o jedné hodné princezně a dobrodružství pohádkových postav ve světě lidí (a naopak několika lidí v pohádkové říši) premiéru v roce 1979, z Arabely se stala hvězda. Děti toužily vlastnit její kouzelný prsten a rozhodně věděly, co by dělaly s létajícím kufrem a pláštěm se schopností z nich udělat neviditelné. Pánové zase vytrvale mladé herečce posílali žádosti o ruku.  

Janu k herectví zavála náhoda. Studovala v Bratislavě konzervatoř, obor operní zpěv, a hrála na klavír. Hudební nadání zdědila po otci. Před kamerou si to zkusila jednou ve dvanácti letech, ale první opravdová role přišla až s kriminálním dramatem Smrt stopařek, kde se potkala s Dagmar Patrasovou. Ani jedna ještě v té době netušila, že se stanou kolegyněmi na delší dobu. Z kriminálky měla Jana smíšené pocity. Natáčení na skládce, kde hrály s Patrasovou zavražděné dívky, pro ni bylo hodně nepříjemné, protože nešlo o rekvizity, ale skutečné odpadky, které na ně ještě filmaři nasypali. Drhla ze sebe pach skládky ještě po týdnu.

S Arabelou to bylo jiné, tam měla být princeznou. Nakonec ani jako princezna neušla dramatickým scénám — musela třeba skákat do studené Vltavy, a to hned několikrát, než byl režisér spokojený.

Seriál ji ovlivnil život nejen díky popularitě, která ji potkala, ale při mnoha cestách mezi Prahou a Brnem potkala v letadle i svého prvního manžela. Byl to hokejový trenér Miroslav Kubovic, o jedenáct let starší a zkušený muž. Bohužel příliš pozdě si uvědomila, že se jeho láska k alkoholu zvětšuje. Nakonec zemřel na rakovinu jater.

Z prvního manželství měla dceru. Bohužel ani druhé manželství nebylo jako z pohádky. Vzala si německého podnikatele a dva roky před revolucí odešla do Německa. Tam ji čekala realita všedních dnů a z úspěšné herečky byla žena v domácnosti, která má jediný úkol, tedy pečovat o rodinu. Místo zkoušek v divadle běhala po nákupech a vyvařovala manželovi. Jenže něco se nepovedlo a manžel požádal o rozvod, a navíc si vynutil do péče syna, kterého spolu měli. Hrozil, že jinak jí udělá ze života peklo.

Teprve do třetice konečně přišel do jejího života princ. Zámožný šéf automobilky byl výrazně starší, ale neplánovaně se stal malý pohádkový zázrak a Jana ještě po čtyřicítce dala manželovi dceru. Spokojeně si tak mohla žít a nestarat se o peníze.

Když děti odrostly, stále šarmantní herečka by se ráda vrátila zpět k profesi, ale není úplně snadné začínat znovu, a tak zatím moc nabídek nemá. Ale protože je optimistka, věří, že i v této sféře života se jí nakonec bude dařit. Šanci jí dal nedávno Jan Budař v pohádkové komedii Princ Mamánek, kde ji obsadil do role královny a matky, která to s péčí o syna trochu přehnala.