Princem být mohl, osud mu to nedopřál. Smutný příběh herce, který uměl zahrát úplně všechno

Muž, kterého si diváci zamilovali na první pohled

Když se Jaroslav Drbohlav objevil na obrazovce, málokdo si ho nevšiml. Vysoký, štíhlý, s pronikavýma tmavýma očima a odzbrojujícím úsměvem působil jako ztělesnění romantického hrdiny. Na rozdíl od mnoha svých generačních kolegů však nikdy nepatřil mezi bouřliváky, kteří vymetali večírky a vytvářeli skandály. Zatímco před kamerou často ztvárňoval lehkomyslné mladíky, svůdníky nebo muže na hraně zákona, v soukromí byl úplně jiný. Přátelé na něj vzpomínali jako na klidného, spolehlivého člověka, který nade vše miloval svou rodinu.

Dnešní diváci si ho nejčastěji vybaví jako věrného Vítka z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Přestože jeho role nebyla hlavní, stal se součástí filmu, který se proměnil v jeden z největších pokladů české i evropské kinematografie. Jen málokdo však ví, že osud mu kdysi nabídl mnohem větší příležitost.

Chlapec, který stál před kamerou dřív, než uměl násobilku

Jaroslav Drbohlav se narodil 13. ledna 1947 v Praze do početné rodiny. Byl jedním ze šesti sourozenců a už od dětství bylo zřejmé, že ho přitahuje svět umění. Velkou zásluhu na tom měla jeho matka, vzdělaná žena s hlubokým vztahem k literatuře. Dětem předčítala klasická díla a vedla je k lásce ke kultuře.

Zatímco ostatní děti běhaly po hřištích, malý Jaroslav už stál před mikrofonem Dismanova rozhlasového souboru a zkoušel první herecké krůčky. Před filmovou kameru se dostal už jako šestiletý chlapec a brzy následovaly další role. Režiséři si všimli nejen jeho talentu, ale i fotogenického vzhledu a přirozeného projevu. Zlom přišel ve chvíli, kdy ho objevil režisér Václav Vorlíček. Ten v mladém herci rozpoznal mimořádný potenciál a začal ho obsazovat opakovaně.

Princ, kterým se nikdy nestal

Jednou z největších zajímavostí Drbohlavovy kariéry je skutečnost, že mohl být princem v legendárních Třech oříšcích pro Popelku. Václav Vorlíček o něm vážně uvažoval jako o představiteli hlavní mužské role. Nakonec však dostal přednost Pavel Trávníček.

Paradoxem je, že ani Trávníček ve filmu nemluví vlastním hlasem. Kvůli výraznému moravskému přízvuku ho musel předabovat Petr Svojtka. Kdyby tehdy volba padla na Jaroslava Drbohlava, mohl se jeho život i kariéra vyvíjet úplně jinak. Místo prince se však stal jeho věrným pobočníkem Vítkem. Přesto si tuto postavu diváci oblíbili natolik, že se zapsala do historie české pohádky.

Možná právě tato nevyužitá příležitost patří k největším „co by kdyby“ českého filmu.

Herec, který uměl zahrát úplně všechno

Po studiích na DAMU nastoupil do Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Později zakotvil v Praze, kde se stal členem Realistického divadla. Jeho spolužáky byli například Jana Šulcová, Petr Štěpánek, Viktor Preiss, Jiří Štěpnička nebo Oldřich Vízner. Šlo o mimořádně silnou generaci, která později výrazně ovlivnila české herectví.

Drbohlav se nikdy nenechal zaškatulkovat. Hrál sympatické mladíky, učitele, policisty, ale také podezřelé osoby a pachatele trestných činů. Objevoval se v populárních seriálech i televizních inscenacích. Diváci ho mohli vidět v Malém pitavalu z velkého města, Arabele, Třiceti případech majora Zemana, ve filmu Což takhle dát si špenát nebo ve snímku Setkání v červenci.

Jeho kariéra stoupala vzhůru a zdálo se, že nejlepší roky má teprve před sebou.

Nemoc, která přišla příliš brzy

Osud mu však připravil krutou zkoušku. Ve třiceti letech mu lékaři diagnostikovali těžkou cukrovku. Nešlo o náhodu. Nemoc se v rodině dědila a postihla několik jeho sourozenců. Jedna ze sester na její následky dokonce zemřela už ve věku sedmadvaceti let. Jaroslav Drbohlav se snažil bojovat. Dodržoval doporučení lékařů a nepřestával pracovat. Přesto se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat. Během několika let přišel o zrak. Pro herce, jehož život byl spojen s divadlem a kamerou, šlo o zdrcující ránu. Musel se vzdát práce, kterou miloval. Nemoc však neustupovala. Naopak. Začaly mu selhávat další orgány a jeho organismus postupně ztrácel sílu.

Poslední boj statečného muže

Začátkem roku 1985 podstoupil náročnou transplantaci ledvin a slinivky. Lékaři udělali maximum a operace se zpočátku zdála úspěšná. Když se herec po zákroku probral, dokonce personálu poděkoval. Naděje však netrvala dlouho. Organismus transplantované orgány nepřijal a zdravotní komplikace se začaly řetězit. Dne 28. dubna 1985 Jaroslav Drbohlav zemřel. Bylo mu pouhých osmatřicet let.

Za sebou zanechal manželku Marcelu, dceru Evu i desítky rolí, které dodnes připomínají, jak výjimečný talent český film ztratil. Jeho příběh je důkazem, že někdy ani talent, pracovitost a láska nestačí k tomu, aby člověk přemohl osud.

Přesto Jaroslav Drbohlav nezmizel. Každé Vánoce se vrací na televizní obrazovky jako věrný Vítek po boku Popelky a připomíná generacím diváků herce, jehož život skončil příliš brzy.