Krakonoš, jak ho neznáte: Před kamerou sebejistý, v soukromí plný pochyb

Chlap jako hora

To přesně vystihovalo herce, který si právě ve filmu s takovým názvem na počátku kariéry zahrál. Skutečnou slávu mu přinesla role Krakonoše, kde působil vskutku monumentálně. Vysoký, ramenatý, s dlouhým plnovousem.

Osud vepsaný v dlani

František Peterka věřil, že nic v životě se neděje náhodně. V osmnácti letech mu budoucnost vyvěštila stará cikánka z ruky a on potom celý život jen s údivem a respektem zjišťoval, že měla pravdu.

Předpověděla mu, že bude umělec a že dostane vyznamenání. Myslel si, že to bude za nějakou vojenskou chrabrost, ale ona ho ubezpečila, že půjde o umění. Řekla mu, že nemá mít velká očekávání, pokud jde o lásku. Tam mu osud moc nepřál. Řekla mu počet manželství a dětí. Dokonce mu předpověděla těžký úraz ve stáří. Vše se splnilo.

Herectví byl úlet

Syn pražského bankovního úředníka byl rodiči vyslán studovat obchodní školu. Jenže geny po otci asi nezdědil a škola mu nešla. Vynikal ve sportu, s atletikou a vzpíráním to myslel vážně a kdyby mu nevyšla profesionální dráha, měl v plánu učit tělocvik. Sám měl zkušenost, že mu v dětství sport změnil život. Jak na sobě začal pracovat, výsledky byly znát a všímalo si jich i okolí. Z uzavřeného kluka byl najednou respektovaný silák.

Františkovi rodiče to viděli jinak. Když zjistili, že bankovní úředník ze syna nebude, vyslovili přání, aby zkusil jít na konzervatoř. A on je poslechl, přestože mu umění nic neříkalo. Kvůli totálnímu nasazení školu dokončil až v roce 1946, ale herectví neměl v plánu a porozhlížel se, jak by se mohl živit. Rok po škole ho nějakou administrativní chybou oslovilo divadlo v Uherském Hradišti a nabídlo mu angažmá. Mladý muž si řekl, že to zkusí, ale později toho litoval. Na jevišti měl velkou trému a ta ho provázela celým životem. Jeho kolegové si zvykli, že pořád mluvil o tom, jak divadlo nesnáší a jak odejde.

Až v divadle v Liberci, kterému byl věrný velkou část života, objevil svoji komickou stránku a začal hrát kromě charakterních rolí i role komické.

Začal u dramatických filmových rolí, ale největší stopu zanechal v komediích

Filmoví režiséři si Františka všimli poměrně brzy. Před kamerou se objevil už v roce 1949 v budovatelském filmu Velká příležitost. Uznání se mu dostalo za roli ve filmu Přežil jsem svou smrt, kde si zahrál vězně v koncentračním táboře. Objevoval se v detektivkách, s Jiřinou Bohdalovou se potkal v hudební komedii Dáma na kolejích. Když ho Juraj Herz obsadil do filmu Znamení raka s Ivou Janžurovou, netušil, jak oblíbenou hereckou dvojici právě vytvořil.

Stáří plné bolesti

I přes osobní neúspěchy se stále i ve stáří udržoval v dobré kondici, a to i díky pravidelným ranním procházkám. Jedna ho však málem stála život. Srazilo ho auto a utrpěl vážná zranění dolních končetin. Prodělal třicet čtyři operací a přál si zemřít. Nakonec se z těžkého období dostal díky pevné vůli, kterou získal sportem. Chuť do života mu nevzaly ani další zdravotní obtíže. Teprve rakovina jazyka mu způsobila tolik problémů, že se po její léčbě rozhodl pro pobyt v libereckém hospicu. Tam zůstal až do 25. listopadu 2016, kdy ve věku devadesáti čtyř let zemřel.