Perské lekce: Film Vadima Perelmana, který byl představen na filmovém festivalu v Berlíně 2020, je právě v kinech
72%
Foto: nito / Shutterstock

Perské lekce: Film Vadima Perelmana, který byl představen na filmovém festivalu v Berlíně 2020, je právě v kinech

Pointa rusko-německo-běloruského filmu je jednoduchá. Žid Gilles, který se ocitá v německém koncentračním táboře po zajetí v okupované Francii, se vydává za Íránce, aby přežil. Pro někoho je film předvídatelný a nudný, jiní ho považují za chytrý a poutavý.

Tento individuální příběh svým způsobem představuje stovky jiných lidských příběhů, kdy lidé díky vynalézavosti našli způsob, jak přežít v koncentračních táborech. Samozřejmě to chtělo i pořádnou dávku štěstí, odvahu a pevné nervy.

Nacházíme se v roce 1942 v okupované Francii, kde mladý francouzský Žid Gilles (Nahuel Pérez Biscayart) uniká hromadné popravě poté, co se velice přesvědčivě vydával za Peršana. Zoufalá lež mu však v následujícím období pořádně zkomplikuje život, ale co by člověk neudělal pro záchranu života.

Ke své smůle narazí Gilles na velitele tábora Kocha (Lars Eidinger), který má jeden velký sen a pro jeho uskutečnění se chce naučit perštině. Jeho nadšení, že se může učit zdarma a od pravého Íránce je tedy hodně velké. Důstojník Koch si po válce chce otevřít restauraci v Teheránu, kde žije jeho bratr.  

Jeho studijní nadšení Gilles rozhodně nesdílí, protože o perštině nic neví a vzhledem k okolnostem, nemá ani možnost se něco dozvědět. Co mu ale zbývá, když je stále v ohrožení života.

Na pozadí příběhu se také odráží běžný život v koncentračním táboře s osudy dalších lidí. Pod tlakem se Gilles snaží vypořádat se situací, jak nejlépe dovede a když perštinu nezná, začne si ji prostě vytvářet sám. Není to ovšem žádná legrace, protože svůj vymyšlený jazyk musí učit v první řadě sebe, aby se nenechal od podezíravého Kocha nachytat se lží.

Film zobrazuje vlastně vývoj důvěry mezi dvěma muži. Svým způsobem jde téměř o přátelství, i když trochu divné, když jde o kata a jeho možnou oběť. A falešný Íránec cítí i trochu pocit provinění a zahanbení před ostatními vězni, že se mu dostalo určitých privilegií, které si vlastně ani nezaslouží. Bizardní je, že svůj nový jazyk vytvářel z 2 tisíc jmen svých spoluvězňů.

V hlavní roli a na režisérské židli 

V roli Gillese se představil Nahuel Pérez Biscayart (35 let), Argentinec žijící ve Francii. Herec má doma cenu z MF Karlovy Vary z roku z roku 2014 za nejlepší mužskou roli ve filmu Jsem tvůj. V roli režiséra se představil Vadim Perelman, rusko-americký rodák z Ukrajiny, který emigroval z Kyjeva do západní Evropy bez jazykových znalostí a v oboru začínal v Kanadě, kde se živil natáčení reklam. Pozornost si získal svým režisérským a scénáristickým debutem, americkým snímkem Dům z písku a mlhy (2003).

Zdroj:

Přidejte si nás na domovskou stránku
Seznam.cz nebo Google Zprávy
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google zprávy